Využívají Vás druzí? 3 PROJEVY NE-sebehodnoty a JAK z toho ven!

V práci se tváříme “v pohodě” a doma pak chodíme jako odjištěná výbušnina. Bojíme se říci DOST těm, kteří si to už sakra zaslouží. Protože nemáme odložené miliony, podřizujeme se zoufalým klientům, kteří nevědí, co chtějí. A na konci dne si otevíráme levnou lahev vína se slanými tyčinkami, protože na vaření už nezbyl čas a stejně to do zítra nějako doklepeme… Děti? Až vyrostou, pochopí…

Co se to sakra s námi děje?

Kde jsou ty naše sny o sladké budoucnosti? Odvážné kroky a silná tvrzení o tom, jak se jednou budeme mít skvěle? Časy, ve kterých jsme s partou na střední okupovali parky a předháněli se v tom, kdo má lepší brigošku?

Vzpomínáte?

“Mrkneme na seriál, pojď,” slyším dnes od svých bývalých spolužáků. Mezi Teorií velkého třesku, Simpsonovými a Přáteli zčekujeme nuceně reklamu na novou Škodovku.

“Na ni si šetřím,” řekne mi Petr, můj hrdina z dětství. Vždy v čele, rozený vůdce, sebevědomý outsider. Dnes ajťák při těle. S trochu nadprůměrným platem. Jedno dítě na kontě. Druhé na pochodu. A připadá si využívaný společností…

Proboha proč?

Pijeme české pivo a jezdíme v Oktávkách… A jsme na to hrdí. Jasně. Super. Nebo Superb? O čem že ta nepřeskočitelná reklama byla? Jsou věci, na které jsme opravdu pyšní. A umíme to dát najevo. Třeba. No, honem. Vymysli něco! Rrrrrr…

To, co mě štve ale ze všeho nejvíce, je to, že jediný moment, ve kterém se opravdu dokážeme nasrat, je:

  1. Ten politik zase něco plácl.
  2. Babiš něco nakradl.
  3. Někdo nám nechce dát o korunu víc za naši práci.
  4. Někdo od nás chce o korunu víc za svoji práci.

Přitom všem se zdá, že jediné, co nás pálí, jsou prachy. Samozřejmě pořadím by hnula situace, ve které by byl Babiš přistižen při souloži se submisive fifty shades Zemanem v dřevěném srubu na Šumavě. Ačkoliv se zdá, že jádrem problému jsou naši politici, nízké platy, pořád blbý počasí, D1, „ta-nemoc-jejíž-jméno-nesmím-vyslovit“ či stále volení komunisté, vzorek více než 1 500 klientů, které jsem konzultoval, poukazuje na něco jiného.

SEBEHODNOTA.

Vím, teď možná koukáte na ta slova a říkáte si: “Pane Bože, dej mi víc peněz, kvalitního nabíječe do postele, sexy auto a budu šaolinská super SEBEHODNOTA stár!” Ehm, povím Vám příběh jedné mé klientky.

“Áááá, už Vám rozumím!” vykřikla Lucie po konzultaci osobní značky se mnou. Je lektorkou moderního tance pro náctileté. O týden později už nedorazila.

Nedalo mi to a projel jsem si její Facebook a web. A opravdu, změnila se. Tedy lépe řečeno, její ceník se změnil…

Zdražila o 30 % své služby.

Po půl roce jsem ji potkal na jedné veřejné akci v Kongresovém centru.

“Tak jak se Vám daří, Lucie?” naklonil jsem se k ní se zájmem.

“Vydělávám víc,“ řekla skoro smutně. “Ale taky se musím víc snažit najít zájemce.”

Ups. Na to, jak moc si uvědomila svou SEBEHODNOTU, zvláštní… Ani jsem jí nestihl sdělit další podstatnou věc. Šla rychle lovit rodinku s rozcuchaným teenagerem opodál…

Jiný příběh. Stejný motiv. Jen si to poslechněte.

S Jaroslavem jsem se potkal před několika lety. Schopný to podnikatel. Majitel několika autosalonů. Těžce v pohodě.

“Jardo, připadá mi, že i přes zvýšení Vašeho obratu jste stále trochu mimo,” vyrukoval jsem na něj na naší poslední schůzce.

“Ale, nic vážného… Jen vlastně někdy nevím, k čemu to je. Holky jdou po mně kvůli prachům. Manželka má nového frajera. Děcka odrostla. Znáte to, připadám si jako otrok.”

Jaroslav každý rok odvádí obrovské peníze na charity. Dokonce založil i jednu vlastní. Ale jeho SEBEHODNOTA?

Td d d dm.

Proč k sakru? Takovej hodnej člověk! Ano. Moje máma vydělávala svého času po rozvodu s tatínkem cca 14 000 Kč. A teď z toho uživte dva hladové smrady v pubertě, domácnost a dluhy! Ale nikdy si na práci, šéfa, společnost a politiku nestěžovala. Pokaždé, když dostala výplatní pásku, položila ji doma na stůl s taškou plnou dobrůtek.

“Děcka, jezte! Bude zase dobře,” zapadla do židle a zasněně koukala na mizející potraviny pod náporem dvou kudlanek.

Měla skvělý pocit z peněz, které vydělávala. Cítila zadostiučinění. Zasloužila si ty peníze. I když by mohlo být lépe… Vždycky může být líp. Ale to, jak se cítíte dnes, rozhoduje i o tom, jak se vlastně máte. A budete mít. Zítra.

Jenomže jak dosáhnu toho skvělého pocitu, že si všechno, co mám, zasloužím?


“Vy Čechy nemít pocit dobrý. Mít stále myšlenka, že nezasloužit svůj život. Že zasloužit víc.“

Řekl mi můj kamarád z Vietnamu, Chong Dui, když mi prodával banány ve stánku svého otce. Rozumíte, ten zúžený upřený pohled, Konfuciovo obočí, postoj Bruce Lea. Člověk má vždycky pocit, že co Asiati řeknou, je určitým způsobem posvátné.

A není snad?

Pokud se z genetických důvodů vyhýbáte zrcadlu, stačí se podívat kolem sebe! Tolik nasranosti by se ani do podpalubí Titaniku nevešlo… Velikou pravdu měl pan Platón. Ten totiž sledoval otroky. A zjistil jednu zajímavou věc. Totiž to, že otroci se zdáli být mnohem šťastnější než tehdejší svobodní občané. Nic je netížilo. Proč?

Protože měli jasno.

“Jsem otrok. Moje poslání je otročit pánovi.”

A tahle, nám již nepochopitelná věta, jim dodávala jistotu.

Prostě otročili.

A tak se zdá, že vědomí toho, PROČ jsme vlastně na planetě, nám dělá větší radost než postavení, sociální status, pořádný balík peněz na účtě… Neděje se to venku. Děje se to uvnitř. Ještě hlouběji než uvnitř.

Tohle už ale dnes tvrdí každý matlal. Je to ohromně moderní a jakmile to pronesete, všichni Vás začnou bezmezně uznávat jako guru osobního rozvoje. Garantuji Vám ovšem, že tím zabijete každou, do té chvíle jinak zábavnou konverzaci ve vyšší společnosti. (Tedy, pokud chlast a chlebíčky ještě nedošly.)

Pojďme si spíše společně zahrát hru. Představte si to. Já jsem významný fyzik a matematik. Vy jste na mojí přednášce o “FYZIKÁLNÍ SEBEHODNOTĚ”.

A já napíšu na tabuli toto:

Dejme tomu, že oba dva koeficienty budeme hodnotit od -10 do +10. Takže například, řeknu si – za svůj život dělám Brand managera, to jsem vždycky chtěl, komunikuji s lidmi, vydělávám u toho dobré peníze, zbývá mi na dovolenou, mám čas na sporty, kytaru, zpěv, přednáším na vysokých školách, napsal jsem bestseller, ale ještě pořád nemám to moje vysněné Ferrari. OK, takže dám 9 bodů. Jaký mám nyní pocit ze svého života? Skvělý, každý den vstávám s energií, usmívám se, vše mám pod kontrolou, dluhy mě netíží, těším se na každý den, i když mám trochu výčitky, protože necvičím. Dám si tedy 8.

Můj život je tedy na 17 bodech z 20. A ano, vnímám svou hodnotu, mám se rád a nehodlám to měnit.

Hahá. A teď, jaký asi bude domácí úkol, hm?

Když jsem tohle cvičení dělal se svojí kamarádkou letuškou, vyšlo ji 5 a -6. (Nemohla dlouho najít chlapa, neužívala si už svoji práci, byla unavená z neustálých časových posunů.) Její život tedy vycházel na -1.

Ten den si to uvědomila. Založila si seznamku. A změnila své pracovní zaměření na lety pouze po Evropě.

Tak, a teď vzniká další otázka. Pokud nyní nemám vysokou sebehodnotu, tak s největší pravděpodobností proto, že:

  1. Mám pocit, že můj život stojí za hovno.
  2. Zasloužím si víc, než mám teď.
  3. Hledám potvrzení své hodnoty venku.
  4. A místo nakopnutí svého života otročím druhým.

Jak tedy zvýšit dlouhodobě svou SEBEHODNOTU?

UŽ JSEM Vám to naznačil u Platóna.

Galileo Galilei, František z Assisi, Johanka z Arku, Winston Churchill, Václav Havel, Jan Ámos Komenský, Steve Jobs atd.

Čím se odlišují od ostatních? Bude to znít až pateticky, ale…

POSLÁNÍM.

Oni svůj život a cestu rozhodně nebrali na lehkou váhu. Nepřijímali ústupky ani kompromisy! Ani Vy nemusíte. Stáhněte si tuhle šikovnou knížečku a poodhalte kroky, které Vás dovedou k úspěchu. K dohodě, kterou jste se rozhodli nastavit sami sobě.


Věřte mi, není to zase taková legrace ho najít. Všichni Vám budou říkat – musíš ho mít. Najdi ho. Je to fajn. Na pohodu.

Ne, není.

Je to osudové a někdy je to pěkné psycho. Možná proto ho my, lidé, nehledáme přirozeně. Radši se zašijeme někam do korporátu na osmihodinovou směnu a jíme bagety z kantýny.

Proto se prosím zamyslete, než se skutečně podíváte sami sobě do očí. Jste připravení být k sobě naprosto upřímní? Dělat změny ve svém životě? Naplnit to, proč jste na této planetě? Pokud jste hinduisté, času máte dost. Pokud ne, je na čase jít do akce. Jasně, přijdete o určité pohodlí.

Můj kamarád ajťák žije sice pohodlný život, svou práci vnímá jen jako zajištění života, ale problémy má úplně stejné jako měl Masaryk při vzniku Československa nebo Britney Spears před svým prvním koncertem.

Akorát on prostě přežívá, zatímco Masaryk i Britney zanechali odkaz. Stopu. Žili v naplnění z toho, co po nich zůstaneTakže jak na to? Mám pro Vás několik tipů:

I Vy máte na vybranou. A nemyslím si, že budete o něco horší člověk, když nebudete hledat či naplňovat své poslání.

Prostě jenom budete. A i to je fajn. Moje teta takhle byla a miluju ji vroucně dodneška. Její srdce vždy bilo a bije pro druhé. Problém nastává ovšem v okamžiku, kdy se rozhodnete:

  1. Podnikat ve velkém.
  2. Vyniknout ve svém oboru.
  3. Něco za sebou zanechat.
  4. Změnit svět.

“It is not about the money, money, money, money…”

Zpívá ve známé písničce Jassie Jay. A učím to tak i ve své bestsellerové knize Jsi značka?!, kterou nyní dávám pouze za poštovné! Je k objednání ZDE.

Děkuji Vám, že jste dočetli až sem, a věřím, že jste si článek užili. Pokud ano, největší radost mi uděláte sdílením článku na vašem Facebooku či Twitteru.

S úctou k vašemu vnitřnímu bohatství,

Tomáš Lukavec

Tomáš Lukavec
Tomáš Lukavec, spisovatel na cestách a nezávislý brandingový konzultant. Vytvořil během 3 let vzdělávací agenturu s milionovými obraty, které se krátce ve svých 30 letech vzdal a vydal se putovat s batohem na zádech do světa. Vše, co se naučil, vepsal do své knižní prvotiny Jsi značka?!, která se krátce po vydání stala bestsellerem. Kniha čerpá ze zkušeností ve spolupráci s více jak 84 000 klienty, a to online i offline. Nadnárodním korporacemi, osobnostmi a hlavně a především obyčejnými lidmi, kteří hledají cestu, jak vydělávat více tím, co milují. Autenticky. Tomáš dnes a denně inspiruje svým obsahem více jak 180 000 fanoušků na sociálních sítích, volně píše, přednáší na univerzitách nebo spí (ha ha).
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..