ZMĚNA PARADIGMATU aneb Jak si 7x užít své dno…na vrcholu blaha!

4.2. 2022Tomáš Lukavec71523x93 Komentářů

Už jste někdy pocítili takové to zvláštní nutkání si rozškrábat kousanec po komárovi, i když vám všichni říkali, ať to neděláte? Že to bude horší? Ve finále měli pravdu, trochu krve vám možná ukáplo…Ale ten pocit vnitřní úlevy a vše, co vám to přineslo – k nezaplacení! ✅

Tak k tomu nejlépe bych asi přirovnal změnu paradigmatu. Dostanete se do turbulencí jisté nejistoty.

Obrátíte “z ničeho nic” (uvozovky záměrně, protože už to možná ve vás bobtná měsíce) svůj život vzhůru nohama, začnete se chovat jinak, mluvit jinak, dost pravděpodobně přemýšlet jinak. Na čem vám záleželo, je vám náhle u *rdele, na čem vám záleží nyní, je s podivem u *rdele druhým.

A okolí? Nepochopí vás, v lepším případě vám doporučí antidepresiva, v horším vám hodí do telefonu číslo na terapeuta, kterého znají z dětství.

Občas, a to píšu nerad, vás sejmou poznámkou “že to nejste vy!” nebo vás brutálně pomlouvají před přáteli. Dokonce vás možná někteří blízcí lidé opustí, jo (budete se divit, jak snadno a rychle!), některé vy (je fér říci, že taky poněkud snadno a rychle…). Prostě to, co nešlo roky, jde najednou jako po másle…

Víte, pravda je taková, že tahle pandemická doba, čas plný stresu z opatření, snahy lidstva posílit svou imunitu lusknutím prstu s hamburgerem v ruce a pivkem v rozkroku, nucení dětí bez roušky psát písemky venku před školou v mrazu, to vše se prostě podepisuje. Každý den. Každou minutu. Každou…ehm.

Kam tím mířím? Možná právě nyní během čtení těchto řádků prožíváte nějakou krizi. A někteří z vás možná již zmíněnou změnu paradigmatu, což z osobní zkušenosti považuji za MEGA-MAKRO-*URVA PROMĚNU s výhodou toho, že to jede samo. Samo? Ano. A vy jenom ztrácíte sílu v úchopu lana a modlíte se, abyste přežili ten pád. A ve finále… jenom padáte hlouběji do sebe, občas se praštíte o své vlastní ego nebo staré programy v podvědomí, které si tam hověly roky a tlemily se vaším snahám o interní revoluci. 😵

Upřímně. Dlouhé týdny jsem přemýšlel o sepsání tohoto článku. Měl jsem značné pochyby. Jednak proto, že bych vám v něm odkryl své, tolik střežěné, soukromí (haha, Lukavec, co každý den vysílá online, dobrý vtip). A pak také proto, že téma transformace je na českém internetu prošpikované křížem krážem. Prostě, kdo na svůj Facebook nehodí minimálně jednou ročně nějakou zmínkou o své totální transformaci, jakoby neexistoval. Ale… víte co?

Většinou jsem v těchto článcích, mimo pár drastických citátů od Bruce Liptona, nenašel sdílení stavu kolapsu, beznaděje a zoufalství (což nechci dramatizovat, spíše naopak – vyzvednout, protože ono to je ve finále fajn, čtěte dál)…

A tak jsem si řekl, že do toho prostě jdu. Proč? Tento leden jsem vstoupil do fronty Kristových let (32, mířím na 33), a ten se přece dělil v tom chlívě o svá moudra s blízkými. A i když nás dělí neonová vrstva monitoru, považuji takové poselství za dostačující. Budeme tedy chvíli předstírat, že sedíme vedle sebe a já, s trpělivostí délky Ježíšových vlasů, vám povím příběh. Možná vám tak tu vaši změnu paradigmatu ulehčím faktem, že úmrtnost tohoto procesu je minimální. Přežijete, věřte mi.

A jak to dopadne? Rád bych zde opravdu napsal a všechny uklidnil, že to je jako v nějakém americkém filmu, ve kterém hlavní postava prodá dům, opustí manžela, odletí do Říma, dá si tam špagety a pak… najde lásku, štěstí a život svých snů na Bali. *ovno. Pardon.

Změna paradigmatu je dle mé vlastní zkušenosti mnohem komplikovanější záležitostí. Někdy probíhá v malých dávkách, jindy vás sejme jako pořádná virová nálož, kterou prožívali naši dědové a babičky na tancovačkách za městem, kde vzájemná vzdálenost metr a půl připomínala jednu nejmenovanou scénu v autě z Titaniku. Místo karantény pak šli podojit krávu, nos utřeli do rukávu a hlavu rozpouštěli nad škopkem s vařící vodou.

Ale víte co? Vezmeme to pěkně z gruntu. Co vy na to?
Tak tohle je Tom Lukavec, kterého jste znali někteří dlouhé roky před únorem 2021.👇

Popíšu ho:

do hladka oholenej frajer – markeťák s ofinou nahoru
vždycky usměvavej a v pohodě
koukající denně na výsledky milionových kampaní
věčně sledující na telefonu a na sociálních sítích lajky, míjející rodinu
zaujatý svou osobou, velkolepou kariérou, bez přátel a vřelých vztahů

Ale taky:
Alkoholik, který si každý večer sám v tip-ťop bytě, zařízeným podle Feng-Shui, otevírá lahvinku. Čoudící krabku denně. Místo snídaně pijící kafe, jedno, dvě, deset. Svinsky buzerující tým ve své firmě v centru Prahy za to, že nevidí rozdíl mezi růžovou a lososovou. Způsobující si tím infarkt, protože jim na to zas tolik nezáleží. Člověk, který natáčí motivační videa o odvaze a pak se bojí projít s přáteli osvícenou ulicí Káhiry. Tomík je na té fotce člověk, který nemá přátele, skutečné (neví, co to je), jenom vlez-do-zadku-opěvovatele. Rodinu vidí zřídka, odmítá se sejít s tátou, mamku vidí jen proto, aby se neřeklo. Au, tohle bolí… a dost!

A tohle je Tom dnes (tak to cítím)👇

zarostlej jako Robinson s chutí chodit venku a koukat na mraky
občas na dně, zabulí si u filmu – nebo jen tak, když vidí smát se malé mimčo
odkrývající manipulace v marketingu, které sám dělal
vysílající s osobnostmi a mající jejich případné odmítání u…víte kde ..
zaujatý každým dnem – je to dar, je to sakra dar

Poprvé po letech bez vnějších vlivů, drog, chlastu, cigár, kávy (natvrdo – ani kapka, fakt). Prodávající své mahagonové skříně, stříbrné vázy, porcelánové cosi. Rozdávající vše azylovým domům, známým či rodině. Tom, který pije při vysílání s topkama ze zavařovací sklenice čaj, protože rozdal nádobí přátelům. Člověk, který po letech obnovil svůj vztah s tátou. Mámě volá jednou za dva dny, protože ji má rád. Někdo, kdo poprvé za život na své narozeniny zařídil dort pro své přátele (veganské na doraz, k tomu bezlepkový… zjistil jsem, že ta kombinace jde snad proti všem přírodním a fyzikálním zákonům, ale zvládli jsme to). No, co vám mám vyprávět, čtěte dál…

Příběh, který vám zde chci vyprávět, je asi jeden z nejsložitějších (nejdůležitějších?) v mém životě. Je o změně paradigmatu, kterou jsem prošel (a ještě procházím) v tomto roce. Nemůžu říci, že vám to, co budete číst, ulehčí. Nicméně – mně osobně vyprávění druhých alespoň občas pomohlo nebrat se tak vážně. Důležité je ještě říci, že nejsem psycholog ani terapeut, je to čistě osobní sdílení.

Přitom změna vašeho paradigmatu nemusí zasáhnout všechny oblasti vašeho života jako u mně (já si to teda vybral do jisté míry komplet). U vás může jít třeba “jen” o:

VZTAHOVÁ ZMĚNA PARADIGMATU
(najednou už nejevíte zájem o určitý druh lidí .. prokouknete lidi kolem sebe a po letech jim řeknete – pápááá)

PRACOVNÍ ZMĚNA PARADIGMATU
(najednou už nemůžete dělat to, co jste dělali, i když jste v tom špičkoví, necítíte přitom vyhoření, je to jiné…)

HODNOTOVÁ ZMĚNA PARADIGMATU
(například peníze přestanou dávat smysl, ať už je máte nebo nemáte, najednou je vám to téma jejich řešení “na háku”)

SEXUÁLNÍ ZMĚNA PARADIGMATU
(najednou už nemůžete žít s určitým pohlavím, zabouchnete se do úplně jiné bytosti (do muže či ženy opačného pohlaví)

ZDRAVOTNÍ ZMĚNA PARADIGMATU
(něco zásadního změní váš postoj k vlastnímu zdraví a změníte podle něj veškeré okolnosti – přístup ke zdraví, rodinu, přátele, místo, kde žijete)

Mnoho lidí zajímá, zda je možné rozpoznat sám na sobě ZMĚNU PARADIGMATU. Rád bych zde pro vás definoval, jak to celé vlastně může začít a projevuje se. Ale je to vesměs tak individuální, že bych vás mohl akorát rozostřit od vašeho středu.

Mohu ale prozradit zkušeností ostatních lidí, které jsem na své cestě potkal a téma změny paradigmatu s nimi sdílel. Někteří z nich mi řekli, že to začalo nevinně…

Přistihli jste se již někdy, jak si při rodinné večeři říkáte v duši, že už potřebujete vypadnout? ,,Zítra odlétám, nevím kam, nevím ani proč. Beru batoh, první letenku. Nevím, kdy se vrátím. Miluju vás, táta se o vás postará. Pa.”
(Ebba z Holandska mi vyprávěla svůj příběh na Sicílii, věk: 45)

Viděli jste se už někdy, jak říkáte svému šéfovi po letech: ,,Stojíš za prd. Seru Ti na to. Jsi děsnej kokot, co chce jenom prachy a sere na lidi. Sbohem, končím, narvi si prémie do …., ty *mrde!”
(Přesná citace – omlouvám se za sprostá slova, Pedro, řecký ostrov Lefkada, věk: 38 let)

Zažili jste už někdy pocit, že to všechno je vlastně k ničemu a že vše, čeho jste dosáhli v životě, je jenom další kolečko zodpovědnosti a nucení se do něčeho, co už vám nic nepřináší? Že jste se stali trochu otroky a bojíte se přiznat si to? To jsem také často na svých cestách Evropou slyšel od zbloudilých duší.

U některých příběhů to bylo více bolestivé, změna paradigmatu nepřišla vyloženě zevnitř, ale třeba i z vnějších okolností (jestli to tedy lze takto napsat).

,,Narodil se mi postižený syn a opustil mě manžel. Musela jsem začít jednat, změnit své vnímání světa, jinak bych se zabila.”
(Rosa, Řím, věk: 48 let)

A pak jsou tu příběhy rakovin, životní tragédie, ztráty životních partnerů atd. Občas jsou důvody ke změně paradigmatu například i tzv. propojení s vyšší bytostí, Bohem, nevysvětlitelným jevem, který nám přijde do života a my ho následujeme.

I s tím jsem se setkal.

ALE POZOR, podle mě není změna paradigmatu stav VYHOŘENÍ nebo ROZHODOVACÍ PARALÝZA

Mnoho lidí dneška, z mého úhlu pohledu, zažívá spíše právě rozhodovací paralýzu nebo stav vyhoření či demotivace.

Proč to takhle píšu?

Měl jsem to mnohokrát v životě stejně… Něco mě štvalo, nevěděl jsem si rady, byl jsem vyčerpaný atd. A povím vám, že to je ještě v pohodě. Jo, v pohodě.

Pokud jen máte strach z toho, zda žít v ČR nebo zahraničí, zda nosit roušku či nikoliv, zda se pustit do podnikání či zůstat zaměstnancem – stále máte na výběr. Rozhodujete se. Volíte a zvažujete, hledáte argumenty pro a proti, vaše vědomí tak nějak kalkuluje.

Při změně paradigmatu je to, dle mé zkušenosti, naopak – najednou stojíte v Thajsku s taškou a nevíte proč tam jste, nerozhodovali jste se, prostě jste tam museli.
MUSELI.
Jo, už chápete? Ne? Ale no tááák. Vždyť je to tak do očí bijící! 😀

Proto se občas směju (láskyplně) svým známým, kteří se vydají z nudy např. na nějaký jednodenní seminář ,,NOVÝ ŽIVOT” a vrátí se zářící jako žárovky. ,,Obrátil se mi život vzhůru nohama, cítím ten vítr!” Já mnohdy cítím jenom motivační smrad, který do týdne obvykle ztrácí na intenzitě… kouč nebo mentor (nic ve zlém) je nabudí nebo v nich vzkřísí plamen vášně. Občas se jim podaří i vystoupení z komfortní zóny (třeba projdou po uhlících nebo ohnou ,,neohebný” kus kovu atd.) Ale… adrenalin a nadšení z nové zkušenosti za mě osobně není ještě změna paradigmatu.

Při změně paradigmatu je to dle mé zkušenosti naopak. Nesledujete, jak to dopadne, protože to je to poslední, co vás zajímá. Adrenalin je dar z nebes, který závidíte vrcholovým sportovcům. Občas se přistihnete, jak jste více méně bezduší, tak trochu mimo, občas něco zabručíte, hned to chcete vzít zpátky, máte stažené půlky a svírá se vám žaludek. Ale nechcete spát ani běhat, možná jenom sníst nějaké to jablko. Vnímáte svou přecitlivělost na kritiku zvenčí. Hlavně…toužíte najednou nemít zodpovědnost nad ničím. Takový začarovaný kruh, že?

Děje se něco a vy tomu sami ještě nemusíte rozumět. Nejlepší na tom je, že vám dochází, že není cesty zpět, nebo je, ale vám už to připadá jako sci-fi. Váš minulý život je jakási vánoční ozdoba ve sklepě, která marně čeká na své rozzáření zapojením do elektřiny. A vy víte, že tam není přípojka, že to není kam strčit do šťávy, že to budete muset nejspíš vyhodit. Ale kam? Kam?? Čím více nad tím přemýšlíte, tím více máte chuť tu celou parádu spálit – s celým domem, verandou, papučemi… je jedno, že ty obrazy padnou popelem. Vaše motivace je definována plameny. Ale… co pak?

Naopak při vyhoření ztrácíte motivaci absolutně pro všechno, což při změně paradigmatu nehrozí. Právě naopak. Baví vás život. Surově. Znovu se ho dost možná učíte vnímat. Doslova chápete každý den jako zázrak – většinou, i když ho třeba probulíte nebo proležíte na gauči nebo…. pořád nejste v depresi, z které není cesty ven, i když je to tomu v něčem podobné.

Ale to jsem zase přeskočil…
Víte co, vezmeme to pěkně v bodech, hm? Pro ty z vás, kteří milujete ve věcech pořádek! Takže, kdybych měl dát dokupy svůj návod na změnu paradigmatu tak, jak ji chápu já, napíšu, ať uděláte následující. Je nutno říci, že to nemůže fungovat na 100%, protože článek je aktuálním retrospektivním pohledem.

Zachycuje mé události z pohledu toho, jak plynuly přirozeně, ne, jak jsem je plánoval. Nicméně – může to sloužit pro vaši inspiraci.

Jak začala má změna paradigmatu a vy se v tom možná najdete?

Přestaňte chlastat, kouřit a pít kafe (stop povzbuzovákům)

U mě ten příběh začíná dovolenou. Není to tak dávno, co jsem navštívil s přáteli Egypt. Psal se prosinec 2020 a já jsem věřil, že tam naberu sílu. Sluníčko, pláže, nová energie. Chvíli klid od COVIDU (tam na to fakt kašlou). Zašil jsem se na více jak 7 dní na poušti, kde jsem rozjímal, promýšlel svůj osobní i podnikatelský život. Měl jsem za sebou opravdu náročný rok, ale taky veleúspěšný. V podstatě během covid pandemie se nám s 15-členým týmem (i externisté) podařilo zlomit rekord v obratu. Online programy jely v jednom kuse, čerstvě spuštěný klub, nová webová platforma s nejnovějšími vymoženostmi v hodnotě 2 mil. Kč, atd. Můj email zaplavovaly desítky, stovky emailů, zájem o mé knihy rostl, nabídky na rozhovory s celebritami. Ale…

Něco ve mě se nedokázalo zaradovat. Čím to? Neustálý pocit strachu z místních vtíravých prodejců, tíseň v srdci z toho, zda manažer firmy dělá, co má, vjemy hrůzy z toho, zda tým nepodléhá nějaké hysterii z COVID opatření. To by se ještě vysvětlit dalo. Ale…

Já se najednou absolutně necítil ve své kůži. Vnitřně. A i když jsem promyslel vylepšení cesty zákazníka, bojoval jsem poprvé s prázdnotou. Jakousi touhou po změně, kterou jsem nedokázal definovat.
A tak jsem udělal tu nejlepší věc na světě, která zaručeně funguje – vytěsnil jsem to.
A šel dál. Tak, jako jsem posléze zjistil, že to dělá většina lidí, než to celé ,,prdne”.

Návrat domů a MARATON práce ( ..aha, takže proto)

Ihned po návratu jsem se rozhodl pracovat. Nejprve opatrně, postupně vehementně. Zjistil jsem, že manažer stále zápasí s programátory. Nejsou dotažené základní věci. Namísto řešení situace firmy a plánování produktů se zaobírají v týmu hrozbou situace s COVIDEM ve světě. Já byl mimo. Lidi v týmu plni strachu z toho, co bude. Hlava mi to nebrala, opravdu. Kluci a holky, kterým bylo přes 20 let, skoro nemohli z paniky dýchat… cítil jsem se jako na operačním sále v seriálu Chirurgové.

Pobavila mě především poznámka od jedné kolegyně, která mi sdělila, že pokud nenakoupím na firmu respirátory, odmítá chodit do kanceláře. Zeptal jsem se jí, jestli ten svůj nosí všude. Přiznala se, že ne…
A tak to pokračovalo. Prostě nesmysl za nesmyslem, do toho politici s novými, za mě nelogickými opatřeními, která si rozporovala v základu (kde nosit roušku, kde ne), rušení živých akcí, krachující klienti, pokřivené lidské příběhy, rostoucí hněv tzv. ,,vaxerů”, kteří začali útočit na neočkované.

Ale problém byl jinde, i když svět tak, jak jsem ho vnímal já, balancoval na hraně. Na pokraji propasti jsem kolísal především já sám.

Jednoho krásného večera, když jsem otevíral další láhev od vína, jsem si všiml urputné pálení žáhy. Křečí v žaludku a zvláštní otupělosti. Láhev jsem tedy vrátil do ledničky a šel jsem spát. Toho večera jsem se probudil zhruba ve 3 ráno s obrovskou potřebou se napít vody. Jenomže… mé tělo, při prvním loku, začalo vodu vyvrhávat. Žaludek prostě řekl … ne! Byl jsem v šoku.

O několik dní později se můj stav nezlepšil, právě naopak… Volám tedy svému kamarádovi, který se zabývá zdravotními a tělesnými neduhy na profesionální úrovni několik let.

,,No, jestliže tě žáha takhle pálí rok, rok a půl a už tělo vyvrhuje vodu, můžeš mít náběh na rakovinu žaludku či tak.”

Tehdy jsem seděl nehybně několik hodin. Koukal jsem do zdi. Připouštěl jsem myšlenku, že mým tělem prorůstá rakovina, černá hmota. A že se intenzivně několik měsíců zabíjím. Možná.

Jedna bytost, mému srdci tehdy blízká, řekla:

,,Vykašli se na testy rakoviny. Přestaň dnes se všemi drogami a podpůrnými látkami. Jestli to nezvládneš, už mě neuvidíš.”

Dalo by se říci, že mi touto vyděračskou a manipulativní technikou spolu-zachránila život.

Protože já opravdu přestal. Natvrdo. Bez profesionálních terapeutů. Odvykacího plánu. Prostě…. přestal.

Mám vám to popisovat?

ukrutné bolesti hlavy, abstinenční příznaky na nejvyšší možné úrovni
hrozná únava, bolesti svalů, zimnice
nechuť ke všemu, podráždění, deprese
agresivita, zmatenost, nerozhodnost
vykašlávání hlenů velikosti mandarinek atd.

Nechci se litovat, zasloužil jsem si to.
Tělo se probouzelo skrze pot k životu. Věděl jsem, že dost možná rozpouštím v těle rakovinu – černou hmotu, svatyni mé honby za tím být nejlepším Tomem na světě.

A co je důležité říci, že i přes počáteční neduhy drastická terapie přinášela své počáteční ovoce:

jasné a nezakalené vnímání lidí
přesné odezírání emocí z jejich obličeje
posilující prvek intuice (vnímání pravdy za slovy)
klidnější spánek
vyostřené smysly (wow – sluch, čich, hmat atd.)
větší sebejistotu a napojení na svůj “střed”
umění říkat ne, jdi, nechci atd.

K tomuto bodu chci doplnit, že absolutní abstinenci držím dodnes. Slíbil jsem si, že vydržím tuto výzvu do března 2022. A již nyní vím, že jsem rozhodnutý pokračovat dál.

Ani na Silvestra jsem si nedal kapku alkoholu. Až tak vnímám ten přínos udržení kontinuity, započatého pro tělo a mysl. Je to mé rozhodnutí, nepovažuji ho za nejlepší pro všechny, nikomu ho nevnucuji. Nicméně mě se vyplatilo a stále vyplácí, vrací v dobrém.

TIP PRO VÁS
Napište si jednu závislost, která nyní zakaluje vaše smysly či úsudek. A dejte si 3měsíční výzvu. Prostě bez toho. Absolutně.
Pak se můžete rozhodnout se k tomu vědomě vrátit nebo nikoliv. Co všechno skvělého začnete cítit jinak? Co vaše tělo na to?

Rozlučte se s kolegy v práci či týmem

Stala se mi krásná situace, kterou možná mnozí z vás znáte. Jeden den jsem v podstatě ve své vlastní firmě zkolaboval. Nervově. Byl jsem mimo. Čili místo standardních motivačních boosterů a pozitivní náladičky jsem pronesl, že jdeme špatně. Že jsme neautentický, že si hrajeme na něco, co nejsme.

Že to chci ukončit, zrušit konzultace, vrátit lidem peníze z programů. Vysvětlil jsem jim, že je nyní nechci dělat, že to necítím. Že procházím ,,něčím” a potřebujeme odstup.

,,To nemůžeš, to nejde, jsi sobec, lidi to mají předplacené, děláš si z lidí srandu, zneužíváš důvěru…” Nevěřil jsem svým uším, namísto otázek a zájmu, co se se mnou vlastně děje, přišlo kázání od lidí z mého týmu.

Dostalo se to celé do bodu, kdy proti mě vlastní lidi v týmu začali ne jenom zbrojit, ale dokonce mě i pomlouvat za mými zády před klienty. V mnohých případech odnášet dokumenty z firmy a jiné věci z kanceláře…

Znáte ten pocit, když máte kolem sebe ,,své” lidi, kterým důvěřujete více a kterým zase méně? Výborně.

Já měl v týmu jednoho člověka, kterému jsem důvěřoval hodně. Řekněme tak moc, že jsem mu kvůli správě reklamních účtů dal přístup do svého osobního Facebooku.
Teďka si můžete plácat na čelo a říkat si: ,,Tome, ty naivko!” No jo no…

Když to se mnou začalo jít ,,z kopce”, čili – začal jsem se projevovat nestandardně ve své vlastní firmě, tento člověk začal printscreenovat mé soukromého konverzace a začal je za mými zády ukazovat ve firmě členům týmu.

No, je vám jasné, že nešlo o lichotivé zprávy, mnohdy jsem se svěřoval blízkým lidem, rozebíral své překvapení z jejich prvotní reakce na mé potíže, ulevoval si atd…

Proč vám píšu tyto řádky?

Mnoho lidí, které jsem potkal, se při změně paradigmatu právě setkalo s překvapením většinou od lidí, kterým silně důvěřovali. Za určitých podmínek zjistili, že tito lidé je vlastně sráží, vedou pikle nebo se chovají kontra tomu, co je opravdu potřeba. Vznikají pak určitá zranění a traumata, zklamání. Chci vás proto podpořit v procesu odpouštění.

Nevytvářejte si domněnky.

Motivy lidí jsou různé. Třeba si sami neuvědomují, čeho se dopouštějí, nebo mají na vás kvůli něčemu zlost a mají pocit, že jsou oprávněni jednat zákeřně. Vesmír vám tam pošle lekci, které nemusíte nyní rozumět. Je lepší vzdát se hněvu či odplaty, získáte tím větší rozhled. Pamatujte, že každá drobná odplata či malý zločin uzavírá celý kruh a opakuje svou rovnici. Vystupte z něj, dokud je čas.

Ale teď zpět k tématu změny paradigma.

Já jsem najednou nebyl schopný do firmy ani dojít. Otevřít dveře. Sednou si do kanceláře. Prostě… mě to najednou přišlo tak povrchní, mimo, nezapadající do mého života, vystřižené z kontextu. Chvíli jsem se snažil to dřít, znáte to?

Nedalo se to hrát dlouho. Proto krátce na to zaznělo z mých úst:

,,Končíme. Je konec, kanceláře rozpouštím, vy máte volnost jít dál, jinam.”

Nejvíc vtipné na tom celém bylo, že to někteří nějak vycítili a už měli domluvené pracovní schůzky. Prostě vám to tam vesmír pošle a urychlí to, co jindy trvá roky. A pak – pravda je taková, že já se celý život bál vzdát se své jistoty, zřeknout se všeho vybudovaného, krásných a zařízených kanceláří, zázemí, lidí, obratu…

Ale.

Nešlo to dál. Přitom všem jsem uvnitř cítil, že má duše tam hluboko po tom volala roky. Najednou se ozval ten hlásek: ,,Ale Tome, ty jenom teď děláš to, co tam bylo, jenom čekalo na to, až to poslechneš.”

A tak jsem se vydal do rukou neznáma.

Mělo být ještě srandovněji.

Hůře. I lépe.

TIP PRO VÁS
V okamžiku, kdy budete ukončovat dlouhodobé spolupráce z ničeho nic, mějte všechny smlouvy a dokumenty u sebe. Věřte mi.
Lidé jsou schopni v paranoie z vaší proměny kultivovat v sobě strach a můžou vám najednou určité věci, ne jenom ty materiální, mizet…

Vraťte miliony, opravdu, vraťte je.

Tak jo, tady ten cirkus začíná.

Protože jsem nemohl dál a rozhodl jsem se věnovat na 100% svému zdraví, čili po měsících utlumit pálení žáhy – nejspíš náběh na rakovinu, zařadit spánek, normální jídlo atd, rozhodl jsem se udělat další kroky.

A to s klienty, u kterých mě to mrzelo o to více, že jsme měli vybudované dlouholeté a vřelé vztahy, řekl bych snad i přátelské.

Protože si stále těchto lidí vážím, nebudu se úplně, z důvodu ochrany jejich soukromí, věnovat detailům.

Je nutné také říci, že jsem z důvodu výše uvedeného byl tak trochu mimo. Takže moje komunikace, na kterou byli většinou klienti zvyklí, začala stát pěkně za prd. V tom smyslu, že nebyla dostatečně rychlá, koncepční, strategická. Spíše emoční, trochu ovlivněná strachem o můj zdravotní stav a také z důvodu neplnění mnoha věcí demotivovaného týmu.

Protože jsem s těmito lidmi, významnými klienty, měl fajn vztah (měli na mě číslo, volali mi kolikrát o víkendu atd.), doufal jsem, že mou situaci pochopí. Že není potřeba být zas tak precizní, korporátní.

Bohužel… u valné většiny byl opak pravdou. Když jsem jim oznámil, že jeden z ročních programů ukončuji z osobních důvodů, místo otázek, co se děje a zda jsem v pohodě začaly útoky na mou osobu stylem:

,,Vidíme na Tobě týdny, že nejsi v pohodě. Vrať nám všechny naše peníze i z proběhlého půl roku práce!”
,,Kvůli Tobě se nám nedaří v našich životech.”
,,Nemůžeš program zrušit, posíláme na Tebe právníka!”

Nedělám si srandu… Dokonce, a to mě mrzelo nejvíce, v jednu chvíli využili i to, že jsem jim dal své soukromé číslo. Mezi sebou se propojili, vytvořili sms, kterou mi posílali co 15 minut každý z nich. A to nejenom mě, ale i mé tehdejší přítelkyni, která se v té době rozhodla mi pomoci s komunikací, když jsem padl do nejhoršího stavu…

Prošel jsem si tak jedním z největších probuzení.

Otevřel jsem oči z vlastní iluze.

Klienti nejsou rodina ani přátelé. I když jsou vztahy vřelé, je to pro mnohé byznys. Proberte se. Nedávejte jim lásku, která patří vaší rodině.
Klienti za vámi do nemocnice pravděpodobně nepřijdou, když zkolabujete. Pošlou za vámi spíše právníka, když nekomunikujete hned a okamžitě do druhého dne. Jenom výjimeční lidé o vás mají opravdový zájem.
Někteří klienti, i když se tváří jako andělé, mohou využívat vaši obětavosti a ochoty, kontaktů. Jakmile ovšem jednou pochybíte, využijí všech prostředků pro to, aby vás dostali do úzkých a vytěžili z toho.

Tyto řádky se mi nepíšou dobře. Chci říci, že nyní jsem do značné míry i sám změnil některé principy sám v sobě, a proto si troufnu říci, že tyto lidi už zas tolik nepřitahuji. Minimálně se mi daří s nimi nejít do hlubší spolupráce, i když jsem občas naivka a dokážu se snadno pro něco nadchnout.

Taky je nutné říci, že i když se mi to stalo, nemám to nikomu za zlé.

Tuhle lekci jsem potřeboval a zasloužil jsem si ji. Rozumím i jejich pohledu na věc.

Nicméně pro mnohé z vás může být zásadní toto:

PŘÁTELSTVÍ je stav, ve kterém vám ten druhý přiveze do nemocnice spodní prádlo, i když je zrovna na schůzce s milionářem. Ukončí ji a jede za vámi.
PŘÁTELSTVÍ nelze vynucovat uměle, i když znáte bod 1., musí to dle mého vzniknout přirozeně na základě určitých hodnot, ne vydírání blízké osoby.

A teď k těm penězům…

Musel jsem vrátit statisíce, ve finále mě to stálo miliony. Klientům jsem posílal poměrné části z nevyčerpaných služeb, kompenzace atd. Firemní účet se tak dostal do cifry těsně nad hladinou.

Přišel jsem, mimo jiné, o příjem.

Namísto toho jsem byl uvězněn v kolečku měsíčních rostoucích nákladů. Tým nikde, firma nikde, prodeje nikde.

Je to těžké? Upřímně? *********!

Ale víte co, po měsících vám dojde, že problémem není změna, ale vaše LPĚNÍ NA NĚJAKÉM STAVU.

Na majetku, penězích, lidech kolem, týmu, kanceláři, stabilním přijmu atd. Jakmile rozbijete tyhle vnější atributy, začnou se dít věci. Bolestivé, ale zároveň prospěšné.

Přirovnal bych to k dezinfikování otevřené rány. Štípne to.

Zároveň se tím ovšem rána uzavře a tělo zocelí. Je to proces léčby.

I proto jsem vzal svou výzvu ve zbavování se lpění vážně. Rozhodl jsem se všechny věci z kanceláře rozdat. A to zdarma. Většina putovala do azylového domu v Teplicích, přijeli si pro to v dodávkách. Majetek cca v hodnotě 200 – 300 tis. Kč. Dnes je nábytek a vybavení v nově zřizovaných bytech pro děti z dětských domovů či v bytech pro sociálně slabé, či maminky s dětmi na útěku před domácím násilím.

Jo, a jednu rychlovarnou konvici jsem daroval jednomu členu týmu.

Dal jsem mu to na památku. Netušil tehdy, když se potutelně usmíval, že jsem o všech jeho zákulisních hrách věděl. Já byl rád, že si ohřeje vodu na čaj, pil ho rád a často jako já.

Zavolejte tátovi a mámě, pokud ještě žijí. (svým dětem atd.)

https://www.youtube.com/watch?v=xBy1fXIcpFo

Moje rodinné poměry nebyly nikdy tajemstvím. Dokonce i v mé první knize ,,Jsi značka!?” jsem popsal svůj vztah s tatínkem. Hádky našich. Útěk z domova a detaily občasného násilí. Život mezi Romy a mezi sociálně slabými. To, jak jsem neměl na autobus do školy, musel jsem pracovat na benzince, bál jsem se dojít domů. Myslím, že i všechny tyhle momenty pak definovaly moje pozdější závislosti na drogách a na touze po absolutní kontrole až destruktivní.

Víte, co vám budu psát, je velmi osobní a do jisté míry to definovalo moji osobnost. Stále definuje. Tvoří se to a přetváří a zase znovu. Možná to tak máte podobně, i když vám je třeba padesát, ten proces je stále naživu.

Na rovinu … táta se mnou neprošel v dětství hlubokými momenty, kde jsem ho pudově potřeboval. Máma mě k sobě tiskla jako jelimánka, aby nebyla sama. Chránila mě, myslela si, koupala se v lásce k potomkovi. Přitom můj vztah s otcem nebyl nikdy pozoruhodně napojen, nepřišlo jakési hlubší navázání na archetyp. Jestli za to může maminčina neznalost vědomého předání a propojení dítěte s otcem nebo otcova zmatenost a nedostatek času, nevím.

Každopádně jsem se tak zařadil mezi ,,ušlápnutá” děcka, trochu tápající ve své identitě. Dnes by pravděpodobně psychologové řekli, že jsem neprošel vědomým rituálem přechodu z dítěte na chlapce, z chlapce na muže.

Můj příběh je takový příběh románového sirotka. Jakási zvláštní pohádková bytůstka, zaseknutá ve své fantazii.

Přiznávám to. Vnímám to. A zároveň si užívám propojení na své archetypy nyní. Otevírám se tomu. Jenže to uvědomění v tomto roce mě… nasralo!

Já přece nechci jet za tátou, kterého roky nevidím.

Nezajímá mě. Je to divnej utahanej týpek… chvíli jsem se vzpouzel. Ale pak mě probrala jedna myšlenka.

Miluju jeden záběr z filmu Nouzový východ. Kate Winslet v ní říká Leonardovi, že by měli odjet do té Paříže, kde si slíbili svobodu. Že tam bude pracovat ona a že on bude mít dostatek času najít své opravdové poslání, třeba napsat knihu, o které tolik sní. Jenomže Leonardo v ten samý moment dostane povýšení v práci. Mega plat. A nechce se mu. Odmítne to a řekne jí:

,,Jestli potřebuješ, zaplatím ti psychiatra, abys byla v pohodě. Já jsem ok, zůstaneme tady.”

Hovno… pardon.

Jenom prostě Leonardo polevil, ustoupil ze snu, protože společenské výhody a výdobytky atd. Je to začarovaný kruh ,,jsem v pohodě”, v kterém zmatený zaplatí pomoc i třeba opravdovému, který vnímá, že pomoci potřebuje zmatený. Ale psychiatr netřeba, protože ten je produktem zmatené mysli člověka, který na něj sice vydělá, ale umře rutinou, která mu nedává smysl. Vnitřně, chápete?

Před dvěma měsíci jsem se rozhodl začít rozbíjet tyhle kruhy. Právě i ve vztahu k tátovi.

Zajel jsem k němu. Domů. A přespal jsem tam.

Bylo to poprvé po letech. Byl v šoku. Já byl v šoku.

A víte co? Cítili jsme se jako ryby v akvárku. I když byl vděčný, že mě vidí po letech, nebyl ve své kůži. A já? Mě dělalo obrovské problémy se ho dotknout. Nejdřív jsem mu chtěl rozbít hubu. Ale pak mi došlo, že ho zkusím nejdřív obejmout.

A stalo se.

Co vám mám povídat, je to síla. Šli jsme s tátou dál.

Můj tatínek vždycky snil, že uvidí v Barceloně ten fotbalový stadion. Já nejsem fanoušek fotbalu, ale zato rád cestuju. Tak jsem se ,,nasral”, koupil letenky a jeli jsme.

Byl to jeden z nejhezčích zážitků v mém životě. Táta mi vyprávěl o všech fotbalistech. A já zavzpomínal, jak jsem chytal jako gólman u nás na vesnici. Hodiny nám plynuly a lidé, co tam byli s námi, nás nenáviděli. Ale nám to bylo jedno… čas ztratil smysl.

Zní to možná jako happy ending, nicméně pořád se s tátou více a více sbližujeme. Co je největší úspěch je to, že si voláme.

Zajímáme se. Upřímně.

Táta mi vypráví příběhy z dětství. Svěřujeme se mi, co jako táta zvoral, co neuměl. Protože on sám vyrůstal bez tatínka. Někdy mu sice vyhrkne slza, tak ho uklidňuju, že byl super táta, snažil se, i když to občas bylo o kejhák.

Chápete to?

Já chválím svého tátu, kterého jsem celé dětství nesnášel. A on asi i mě.

Říká, že je hrdej na to, co vše jsem bez něj dokázal, a že lituje toho, že u toho nebyl.

A to mi stačí. To mi…stačí.

TIP PRO VÁS
Když se u vás začne dít změna paradigmatu nebo zásadní změna, doporučuji se vrátit v určité fázi ke svým archetypům – matce a otci.
Naslouchat, vnímat. Je tam zdroj podprahových informací.
Vím, že je to těžké. Nedělejte to proto, aby to bylo ideální. Dělejte to proto, že je vám dán čas, a pokud stále žijí, máte obrovské privilegium se učit, vnímat a poznávat skrze ně sami sebe.

Vypadněte někam s batohem, sami.

Takže – celý tým pryč, prachy v čudu, firma rozebraná, kanceláře rozdány azylovému domu, někteří ,,přátelé” mi zamávali na rozloučenou… A co dál? Odstřelit se? Nechat se někde rychle zaměstnat, aby bylo na nájem? Ne.

Vzít batoh a vydat se do neznáma. Doslova. A sám.

Moje první destinace byla Řecko, Athény. Sedl jsem do prvního letadla a letěl. Hotel jsem si zařídil až na místě. Bylo mi to jedno. Ráno jsem vstal a koukal hodiny do zdi. Další den to samé. Na hotelu si nejspíš mysleli, že mám covid a jsem zodpovědný izolátor.

Jediné, na co vzpomínám, je ta prázdnota. Strach. A pád do tmy. Hodiny běžely. Mnohdy jsem se zapomněl najíst i napít. Tehdy jsme zhubl asi 4 kila. Přiznám se vám, vůbec jsem si se sebou nevěděl rady. Cítil jsem, že za mojí aurou stojí táta i máma. Vnímal jsem svoje pokolení v srdečním tepu. Ale já sám byl totálně v *rdeli.

Tehdy jsem se zmohl na deník. Řekl jsem si, že si budu psát pár poznámek, myšlenek, to, co se mi děje. A… světe div se, vypisování pocitů a myšlenek začalo fungovat. Alespoň do té míry, že jsem byl schopen vyjít na ulici mezi lidi. A poznávat město.

Prostě jsem šel. Takhle jsem natrefil v Aténách na pár zajímavých míst, světe div se, není to tak ztracené město. Ha,ha 😀

Když už se mi trochu vrátila síla, začal jsem chodit delší trasy. Třeba i 20-30 km denně. Obešel jsem celé Atény. Vydal se na ostrovy, na kterých jsem strávil několik dní. Spal jsem občas pod stromem někde na kopci nebo na pláži. Když jsem se potřeboval umýt, vlezl jsem do moře nebo si vzal na den hostel. Byla to sranda. Takový toulání pod hvězdami.

Následovalo kratší Polsko, pak Španělsko a především Itálie, Sicílie a ostrov Marettimo, kam jsem se vydal s tuláky, které jsem potkal na svých cestách. Spal jsem ve stanu u moře, rybařil s místními, opékal čerstvě ulovené ryby za úplňku, učil se surfovat, tancoval s přáteli z celého světa v ulicích Palerma, hodiny strávil v mlčení a o samotě, občas bez lidí, občas na hraně zítřka.

No tomhle mini ostrově jsem objevil malé místo, kde jsem otevřel po letech svoji knihu, kterou jsem roky přehlížel ,,Návrat do neznáma”. Docela příhodný název, že? Pravda je taková, že jsem ji začal psát před 3 lety v Kambodži u chrámu Angkor Wat (kniha vychází v tomto roce, zde možnost předobjednávky s bonusy).

Ale abych nezapomněl, nejlepší na tom bylo, že jsem neměl téměř nic… Jenom ten batoh. Pevnou půdu pod nohama. A modré nebe nad hlavou. Srdce v hrudi, které se toulalo ve snění o tom, že známe směr. Ale ne všechno bylo na miskách vah. Voda chutnala tak nějak živěji.

Musím říci, že mé zhruba 5měsíční putování mne naučilo mnohé. Třeba jsem se naučil chápat slovo přátelství, osobní odvaha, péče o druhé, respekt k bližnímu za to, že umí něco, co já ne (ulovil rybu rukama, upekl a já to jedl s ním, protože mě pohostil). Učil jsem se být sám, milovat samotu, plakat, zoufat si a zároveň se radost z momentu, kdy pocítíte stav štěstí, opravdové lásky, loučení.

Víte .. lidé se bojí riskovat. Ztratit pevnou půdu pod nohama. Bojí se opustit to zajeté, protože tak nějak jim ta iluze jistoty dává pocit toho, že se jim nemůže nic stát. Že jsou v bezpečí. Podle mě tahle doba testuje ani ne tak naše peněženky, ale přesvědčení. To, jak moc lpíme na materiálu. Jak moc jsme závislí na systému a druhých, kterým jsme třeba i u zadku (šéf / manažer / ředitel školy atd.).

Osobně bych vám všem doporučil putovat, alespoň jednou ročně a sami. Bez rodiny či přátel. Vím, že je to drsné. Ale co není? Jednoho dne se o svou sílu podělíte s druhými. Prorok opustí svou osadu, aby se vrátil s darem z divokého lesa. Hvězda spadne na zem, aby rozzářila planetu. Ruce ponoříte do špinavé hlíny a pocítíte spasení předků.

Vše je tak poetické a krásné uvnitř, až se mi chce plakat.

Tohle putování mě přimělo chápat laskavost a to, že nepřítel existuje jenom v našich umělých představách o fungování světa. Vše je dobré, pokud se to neprokrvuje bolestí. Ta se projevuje zlem.

Proto dnes nevidím lidi zlé, jenom plné bolesti, kteří chtějí získat kontrolu nad svým já ovládáním druhých. Jdou příliš pozdě na svůj vlastní pohřeb.

Dejte příležitost novému, netlačte na pilu.

A teď pravda.

Když jsem se vrátil v srpnu roku 2021 zpět do ČR, čekalo mě řešení spousty hnoje. Byrokracie. Zanedbaných komunikací, telefonátů atd.

Jen pro představu. Vrátil jsem se do země, kterou jsem opustil po totálním masakru, zrušení všeho, opuštění všech, vzdání se práce či příjmu.

Co teď? Upřímně jsem přemýšlel, že budu pokračovat ve svém putování.

Že:

smažu všechny své sociální sítě (jako vážně) a budu s lidmi komunikovat jen přes email
budu se věnovat pouze psaní knih (prostě tulák pod hvězdami)
během toho budu poznávat lidi z celého světa, pít hodně vody a jíst zdravá jablka (nejšťastnější jsem, když jdu pěšky a jím u toho jablko)

Řekl jsem tehdy vesmíru, ať mi dá signál. A ono to přišlo.

Spojila se se mnou jedna právnička, že potřebuje pomoc. Že dělá neziskovou činnost, a že pomáhá dětem ve školách a všem nyní diskriminovaným vaxery, kteří jim berou práva na důstojnost a svobody.

Když jsme se sešli, považoval jsem to za onen signál.

A ano, vy, co tušíte, máte pravdu. Tak jsem se ve své podstatě stal součástí spolku jménem Pro Libertate. Ústavních specialistů a advokátů, kterým nebyla ukradená právní stránka České republiky a kteří usilovně několik měsíců bojují proti nástupu totalitarismu a korupci. Protože politici, zdálo se mi, líčí nebezpečí trochu jinak, než říkali vědci, a tak účelně ukrajovali z občanských svobod a své kritiky nazývali „zuřivými psy, kteří agresivně tyranizují systém.“

,,Vesmíre, pokud se mám vzdát sociálních sítích, tak ať to stojí za to? To mě vzkazuješ?

Že mám vyslat jejich sdělení mezi lidi?”

Abyste pochopili tuto otázku, věděl jsem, že se Evropou – respektive EU, žene vlna cenzury a odstraňování nepohodlných. Napíšu to prostě tak, jak to je, ano, nepohodlných.

A že v okamžiku, kdy dáte na sociální sítě něco, co se nelíbí aktuální ideologii, hrozí vám smazání vaší celoživotní práce, celé komunity, všechno, co mě stálo upřímně vybudovat 7 let a stálo miliony a miliony (pozn. pro ty, kteří si myslí, že si rozhovory s paní Pekovou nebo panem Beranem zvyšuji počet lajků.. opak je pravdou, zvyšuji si tím pravděpodobnost likvidace všeho, co jsem dodnes vytvořil).

Ale… vnímal jsem, že jsou tu informace a pohledy, které stále společnosti unikají. Že hlavní média a online portály jedou více a více podle předplacené lobby inzerce (např. cenzura pana Hnízdila, Tománka a Hamplové v době, kdy potřebovali na jednom portálu co nejvíce dostat mezi lidi očkování atd.)

Pustil jsem se do toho. Jemně. Prostě rozhovory. Z počátku na past blint, ani jsem nevěděl, přes jaký program vysílat. Postupně se z toho začala stávat tradice, lidé to vnímali, děkovali, fanoušci diskutovali, kritizovali, debatovali. A dnes je to 5 měsíců.

A je to přes 30 úspěšných rozhovorů. Například s profesorem Turánkem, Beranem, Pirkem, Flegrem, paní Pekovou, Janou Zwyrtek Hamplovou, panem Hnízdilem, Duškem, Kubkem a dalšími. Prostě zástup lidí různých názorů a pohledů na věc.

Ano, dostal jsem několik blokací, výhrůžek, snah mě smazat. Někteří moji mnohaletí přátelé mě začali vydírat, že když pozvu toho a toho, tak se mnou končí (fuck you a goodbay).

Jiní mě začali urážet na sociálních sítích, nazývat mě ,,čůrákem, antivaxerem, prasetem, zmrdem, vychcandírou”… fascinující je, že tím vším, co jsem přestal vědomě být, mi začali říkat v okamžiku, když jsem to začal dělat srdcem.

No, asi to tak v tom vesmíru funguje. Nemám to nikomu za zlé. Ať mě uráží, já vím, že dávám prostor všem. Zákony Bohatství tu vždy byly, jsou a budou pro outsidery a vizionáře. A pro ty, které chce komunita Zákony Bohatství slyšet, pozvu je. Není tajemstvím, že hosty vybíráte vy. Nominujete je a hlasujete. A to se mi líbí, budu v tom pokračovat dál.

TIP PRO VÁS
Vnímejte ve své vnitřní proměně signály zvenku i zevnitř. Co chcete? Kam vás to táhne? Po čem volá vaše srdce? Možná vám to nebude dávat smysl, jděte do toho. Vyzkoušejte to. Buďte k sobě laskaví. Dělejte to bez nároku na pochvalu zvenčí či odměnu. Je tu vyšší plán, který se vám třeba odhalí v okamžicích vaší největší bezradnosti a zmatení z toho, kam se vlastně ubíráte.

Mějte na paměti, že mraky nad hlavou jsou ze zlata.

Závěrem vám chci, samozřejmě, poděkovat za to, že jste dočetli až sem. A pokud vás zajímá má etapa v knižní podobě, podpořte mou tvorbu zde. Chystám i křest knihy, děkuji vám!

Chci být nadále otevřený a sdílet s vámi své pocity.

Víte, je to prosté. I když třeba nyní putujete svým životem v klidu a jste spokojení nebo třeba cítíte drobné proměny nebo dokonce stav změny paradigmatu, chci vás uklidnit. Pokud to ještě není dobré, vyvíjí se to. To znamená, důvěřujte procesu, protože jednoho dne to dobré bude, věřte mi. Stačí vám tahle důvěra, tohle malé světélko. Nic víc, i kdybyste měli pocit, že jste nyní na všechno sami, dobře to dopadne, jsem důkazem. A pořád se to bude vyvíjet, uvidíte, a dopadat to tak nebo tak skvěle 🙂

Když si na mě vzpomenete, koukněte se pokaždé na mraky, tam nahoru, třeba z okna, když budete doma smutní, třeba na ulici nebo v přírodě a zašeptejte si: ,,To je krása, ty mraky jsou celé ze zlata.”

Vidíte? Už nyní je tu více bohatství, než si budeme schopni vzít všichni do hrobu.

A aby toho nebylo málo, dovolil jsem si sem přidat pár konkrétních tipů na vaši cestu změnou paradigmatem. Jsou to poznámky, co jsem si psal do zmíněného diáře, a které mě překvapily. Věřte, všechno z toho je v pohodě a může se vám dít, alespoň mě se dělo:

STAV úzkosti z toho, že mi něco tam venku utíká. Je to docela dobrý kolotoč, který umí nádherně duši vtáhnout do negace. Poměřování. Je to normální, tolerujte to a buďte k sobě laskaví. Nic vám neunikne, věřte mi.
NEPOCHOPITELNÁ bolest hlavy v částech, které jsem dosud necítil. Občas mrazení. Pocit duté hlavy, mraku nad hlavou, jsem v mlhovině, kde třeba i hodiny nevnímám, co se děje. Je to obvyklé, slyšel jsem to od více lidí.
PŘECITLIVĚLOST na to, co druzí říkají nebo dělají. Extrémně. Nemohu se moc vídat dokonce se svojí vlastní maminkou, schůzka s otcem byla naopak něčím přínosná, po letech… Pak se to zase změní, je ale fajn se neodtrhnout od archetypu.
TOUHA BÝT SÁM, nechuť ke společnosti jako celku a všem principům, které tvoří „kapitalismus“…“stav, v kterém si lidé stěžují”…

Mrknout na NÁVRAT

EXTRÉMNÍ POTŘEBA DŮVĚRY – a to alespoň jedné osobě ve svém životě. Bude se vám možná dít, že odhalíte mnoho iluzí, vztahů, které jsou jenom závislosti. Že si vás vůbec neváží lidé kolem vás, členové týmu, rodinní příslušníci, partneři či partnerky. Že zatím vším je jenom manipulace a snaha, aby byly věci po jejich, nerespektují vás. Můžete se proto cítit opuštění. Zrazení. Sami. V prvé řadě věřte sami sobě a své intuici, která se otevírá. Věřte si. Důvěřujte si. Povídejte si klidně více sami se sebou. Děkujte si.
VZTAH K PŘÍRODĚ – už to není jen „čerstvý vzduch“. Najednou vás začnou bavit stromy, potok, kameny, listy, zvířata. Začal jsem mít chuť krmit zvířata v divočině, ptáky, ryby. Ne je lovit, ubližovat jim.
ZÁBAVA – nebaví mě věci, jako dřív. Uvědomil jsem si, kolik lidí kolem mě jede v kolečku ,,chlast, kamarádi, cigárko = relax, práce = nuda“. Občas, když jdu městem a vidím, jak někdo kouří nebo pije alkohol, je mi smutno. Učím se, že každý má svou cestu a byl jsem tam taky. Obrovská agresivita k lidem, kteří mi dávají kázání o roušce a očkování s cigaretou v ruce a s abnormální obezitou, kterou podporují svým přežráváním. Mám je rád tak, jak jsou, jenom ať nebuzerujou a začnou makat.
RADOST Z KNIH A PŘEMÝŠLENÍ – samota jako dar, knihy jsou kamarád. Doporučuji moudré knihy, filozofii, knihy o zdraví duše a těla od lidí, kteří to dodržují, žijí tím. Vyhnout se knihám o hamižnosti, hromadění, povrchním bohatství a konzumu.
PLÁČ I HNĚV JE NORMÁLNÍ – najednou můžete začít plakat mezi lidmi, v restauraci, někdo vám něco řekne a vás to zraní. Občas jsem se cítil jako slon v porcelánu. Vnímal jsem svoji zranitelnost, připadal jsem si jako malý sedmiletý kluk.
POCHOPÍTE LIDI, KTEŘÍ SE ZMĚNILI – stalo se mi, že jsem v byznyse před lety pohrdal lidmi, kteří jakoby zmizeli. Nechali svůj byznys. Vše zavřeli. Přestali komunikovat. Nechápal jsem to. Koukal na ně mezi prsty. ,,Jak se všeho mohli takhle vzdát? Zradit lidi?” Dnes to vidím jinak. Říkám si – pochopili to dřív, než já. Nikoho nezradili, to ani nejde. Jenom našli sami sebe. Jednou se jim možná omluvím. I když vím, že to nepotřebují, protože jsou tam, kde chtějí být.
PENÍZE JINAK – kdysi pro mě ukazatel výkonu a důkaz toho, že to, co učím, funguje. Jak u mě tak u klientů. Hodnota, kterou je potřeba v životě ovládat a mít.

Dnes… vnímám je jako prostředek, prostě nic víc. Je mi jedno, kdo má kolik peněz, jaký má majetek. Nevzrušuje mě, jestli byl na nějakém papíru ve Forbes nebo v televizi. Koukám, jaké má oči. Co o něm říkají jeho ruce. Pohled. Je mi občas líto, kolik lidí k nám promlouvá skrze veliká média a mluví vlastně o hovnech, které neprospěšné programují lidi k výkonu, ne k podstatě. Možná proto televizi radši ani nemám.

Děkuji Vám za vaše komentáře, napište mi svůj názor.

Děkuji také za sdílení. Článek jsem pro Vás dával dokupy bezmála 4 měsíce, proto je pro mě sdílení projevem, že mám pokračovat.

Jinak pokud podpoříte mou novou knihu, mám pro vás nyní otevřené dárky zde.

S úctou k vašemu vnitřnímu bohatství,

Tomáš Lukavec

Tomáš Lukavec

Tomáš Lukavec, spisovatel na cestách a nezávislý brandingový konzultant. Vytvořil během 3 let vzdělávací agenturu s milionovými obraty, které se krátce ve svých 30 letech vzdal a vydal se putovat s batohem na zádech do světa. Vše, co se naučil, vepsal do své knižní prvotiny Jsi značka?!, která se krátce po vydání stala bestsellerem. Kniha čerpá ze zkušeností ve spolupráci s více jak 84 000 klienty, a to online i offline. Nadnárodním korporacemi, osobnostmi a hlavně a především obyčejnými lidmi, kteří hledají cestu, jak vydělávat více tím, co milují. Autenticky. Tomáš dnes a denně inspiruje svým obsahem více jak 180 000 fanoušků na sociálních sítích, volně píše, přednáší na univerzitách nebo spí (ha ha).

Webová stránka Facebook Twitter LinkedIn

Podobné články

Teorie společenského zla...aneb 4 kroky k vaší ne-moci a zotročení!

Mám pro vás hned v úvodu otázku (sorry, ale musím, vydržte!): “Jak…

Jsme posraní až za ušima… 7x JAK s tím skončit jednou pro VŽDY!

"V autobuse se bojíme požádat o stažení sedačky před námi, i když…

Komentáře

Vladislav Urban napsal:

4. 2. 2022 (22:26)

Tome, Váš článek mě jen utvrdil, že vše to co děláte je upřímné a Vaší práci nám nesete ❤ na dlani. Jde z Vas uzasna energie. Užijte si poznání nových zemí 👍

Odpovědět
- Tomáš Lukavec napsal:
  
  4. 2. 2022 (23:08)
  
  Vladislave,
  
  opravdu moc děkuji za milý komentář a sdílení článku dál. Opatrujte se! S úctou k vašemu vnitřnímu bohatství,
  Tomáš Lukavec
  
  Odpovědět
  - Petra Zimová napsal:
    
    5. 2. 2022 (13:48)
    
    Ahoj Tome,je to krásně napsané a máš můj respekt. Je to pro mě inspirativní a myslím,že ne jen pro mě. Líbí se mi tvůj lidský projev.
    Přeji ti ať tě nepouští zdravá mysl,ať potkáš ty správné lidičky a nikdy neztratis sám sebe. Opatruj se na cestách a věřím, že si to užiješ do poslední minuty.
    Děkuji za to ,že jsi.
    
    Odpovědět
  - Hana napsal:
    
    6. 2. 2022 (0:28)
    
    Zdravím Vás Tomáši,
    
    našel jste svou cestu Pokojného bojovníka, tak Vám přeju, ať se Vám po ní hezky jde. I cesta může být cíl.
    
    Držte se!
    
    Hanka
    
    Odpovědět
  - Martina napsal:
    
    6. 2. 2022 (15:55)
    
    Drahoušku 😘 přiznat si a ukázat, že jsem zranitelný … To je odvaha 🙈 Zvědomit si KÝM jsme, ne ČÍM jsme…to je celá transformace 🙈😘😇 ať se ti daří na všech úrovních, ve kterých se nacházíš 🤣😘
    
    Odpovědět
  - Marcela Kubošová napsal:
    
    7. 2. 2022 (10:30)
    
    Tome díky za sdílení svých pocitů. Moje dcera prošla zavislostí na drogách a věřte mi, že nic horšího neznám…pocit bezmoci,zmaru,nechuť žít dál…na druhou stranu si člověk uvědomil pravou hodnotu života a velký posun ve vnímání světa.
    Držím Vám palce ,buďte sťastný 😊
    
    Odpovědět
Ludmila Krystal napsal:

4. 2. 2022 (22:50)

Tomáši, přečetla jsem jedním dechem.
Je to tak čisté a jasné. Děkuji za Váš postoj ke všemu. Když jsem na Váš rozhovor dnes koukala, moc jsem na Vás myslela … nemohla reagovat. Až teď. Třeba si to přečtete. Budete mít spousty komentářů. Nerada se pohybuji v davu, ale tady dělám vyjímku.
Odjíždíte na dlouho. Loučil jste se s námi a my s Vámi.
Viděla jsem slzy a jen jsem Vás obdivovala, že se držíte.
Je to síla, jak jsem Vás přijala do rodiny. Děti mám starší než jste Vy a vnuci zase jsou mladší. No a já jsem věkuprostá – vidím to momentálně jako pubertu.
Opatrujte se a zase se vraťte domů. Provázím Vás a objímám.
Ludmila Krystal

Odpovědět
Tomáš Lukavec napsal:

4. 2. 2022 (23:28)

Milá Ludmilo,

opravdu moc děkuji za milý komentář a sdílení článku dál. Já děkuji za Vaši přízeň. Víte, věk je jenom formát pro něco, co duše už dávno uzřela 🙂 S úctou k Vašemu vnitřnímu bohatství,
Tomáš Lukavec

Odpovědět
- Ludmila Krystal napsal:
  
  5. 2. 2022 (0:29)
  
  Děkuji za krásná slova. Povzbudila a potěšila … :)))))
  
  Odpovědět
- Filip Holas napsal:
  
  10. 2. 2022 (21:12)
  
  Děkuju za sdílení vašeho příběhu, něco podobného chci udělat taky, nic za to člověk nedá a zrovna se nacházím v životní situaci která je pro mě rutinní a nudná, komforní( práce, špatné vztahy, ať je sobota🥳, zase neděle 😯a v pondělí zase do práce😪, ať už je pátek🥳) a dám na vaše doporučení, a půjdu do české přírody, objevím kouzlo komunitního bydlení a žití bez televize a dalších věcí, které mi přechodně dělají dobře🤩 děkuju moc Tomáši za tento příběh a vaši životní tvorbu 😍
  
  Odpovědět
Květa Šepsová napsal:

4. 2. 2022 (23:42)

Děkuju, že jsi to napsal. Myslím, že to chtělo odvahu podělit se o kus svého života a pocitů. To dokáže málokdo a v téhle době ještě míň než málo. Užij si na cestách 🍀

Odpovědět
- Tomáš Lukavec napsal:
  
  6. 2. 2022 (10:08)
  
  Květo, děkuji moc za komentář. No, ještě teď se mi trochu klepají kolena 😀 Jinak…mrkni i na mou novou knihu, myslím, že si ji zamiluješ:
  https://zakonybohatstvi.cz/produkty/navrat-do-neznama/# S úctou k Tvému vnitřnímu bohatství,
  Tomas Lukavec
  
  Odpovědět
- Evelin napsal:
  
  6. 2. 2022 (12:14)
  
  Fúú, po dočítani článku miestami so slzami v očiach uznávam,že takých ako Ty Tom s Tvojou dušou je ako šafranu.. Prajem a želám si, aby si nás sprevádzal svojim darom ❤,ktorý máš čo najdlhšie ….
  
  Odpovědět
Eva Koutníková napsal:

4. 2. 2022 (23:54)

Tome,ten článek je opravdu napsaný od srdce.Je v něm obrovská energie a také
naděje pro ty,kteří hledají svou cestu.Díky moc.A věřím,že mnozí z nás,když zvednou hlavu a pohlédnou na ty mraky,budou na té cestě s Vámi.Na vaší cestě Vám přeji
veliké štěstí,pevné zdraví a mnoho krásných zážitků.:-)

Odpovědět
- Míková Věra napsal:
  
  6. 2. 2022 (17:32)
  
  [email protected]
  
  Odpovědět
Jani napsal:

5. 2. 2022 (2:13)

Tomáši milý, jsem dojata tvou autenticitou… a tvou proměnou.
Vidím, jak jsi dospěl do vnitřní krásy, že je lidem s tebou mega dobře.
Sledovala jsem tě i dříve, a i když vše, cos říkal, mělo hlavu-patu…tak mi to připadalo poněkud povýšené, jakoby jsi říkal: Když hejbneš za*kem, tak také můžeš podnikat z pláže… ale srdce to neoslovilo.
Vnímala jsem velmi citlivě tvou změnu, když jsi se vrátil z cest, najednou jsi byl někdo jiný, laskavý, vnímavý, na stejné vlně s ostatními. Velký RESPEKT..! Dozrál jsi v úžasného člověka. Mám v tvém věku děti, a také vím, co to je žít v sinusouidě – nahoru-dolů…padnout a vstát… překračovat vlastní limity, mít radost, sílu – i bázeň, slabost a smutek.
Vím, že se ve světě neztratíš – ale dej prosím o sobě občas vědět… tak nějak jsi se stal milým členem mé rodiny – a věřím, že nejenom mé.
Chci ti poděkovat: udělal jsi velkou věc poslední dobou s těmi besedami, vysíláním, sdílením… a nejenom v komunitě ZB. Ovlivnil jsi mnoho lidí a vnesl naději do společnosti. A TO JE VELKÉ. I mně se povedlo změnit nastavení společnosti, kdysi před 30 lety… když jsem slíbila svému umírajícímu synkovi že udělám vše, aby další miminka dostaly šanci – a přinesla jsem do ČR apnea monitor, iniciovala výrobu českého – a dnes je v každé postýlce a chrání spokojený spánek dětí. I jeden člověk může pohnout vesmírem. Věřím, že tato situace, ve které nyní jsme, je zkouškou, co si necháme líbit a jak se dovedeme postavit sami za sebe – a je podobná jako cca před sto lety kdy jedna skupina lidí se začala povyšovat nad druhou… a hodně spravedlivých mlčelo.
Věřím, že dnes už nás neumlčí.
Těším se na tvé postřehy ze světa, vím, že v nich bude síla a další povzbuzení nám všem doma. Je nutné více než jindy být si navzájem oporou a inspirací, a děkuji za to. A jen otázku: budou fungovat objednávky ZB (audioknihy, online kurzy…) ?
Objímám Tě s láskou a přeji dobrý vítr do plachet, štěstí na cestách, dobré lidi a naději
Jani

Odpovědět
- Sonia Ri napsal:
  
  5. 2. 2022 (22:02)
  
  Tome, šťastnou cestu a návrat …..k sobě 🙂
  
  Odpovědět
Laďka napsal:

5. 2. 2022 (11:10)

Skvělý článek, díky.

Odpovědět
Honza Šefl napsal:

5. 2. 2022 (11:43)

Paráda. Dokonce jsem si došel pro vodu a četl to opravdu vědomě v klidu. To mě odhalilo, jak často dělám věci na automat, z nějakýho zvyku. A že příklady v článku jsou příklady, ne že to je návod, který musím „přesně“ takhle udělat, abych se „někam“ dostal. Je to inspirace, že když se něco podobného stane, tak že to je vlastně v pořádku.
Takže díky.

Odpovědět
Květuše napsal:

5. 2. 2022 (12:10)

Ahoj Tome, přečetla jsem tvůj příběh. Ufff nemohla jsem se odtrhnout. Bylo to fakt dlouhé 😉 zajímavé. Hodně jsi toho prožil. A probuzení je to nejlepší co se může stát. ♥️ Taky jsem prošla hodně zkouškami co mi život připravil, nelituji ani jedné zkušenosti, jen mě to posílilo a posunulo na vyšší úroveň. Přeji Ti hodně štěstí po putování naší krásné země a všude kde budeš ať najdeš pohlazení pro duši. 🙏 Děkuji Květa

Odpovědět
Jitka Church napsal:

5. 2. 2022 (12:37)

Tome jste krásný člověk, uvnitř krásný!
Moc si vás vážím. Děkuju za vaše rozhovory a psaní!
Přejeme ať se vám daří a ať potkáte milé lidi na svých cestách. Hezké cestování!
Jitka a Justino

Odpovědět
Martin Štěpánek napsal:

5. 2. 2022 (13:37)

Tome, díky za vše. Otevřenost, život v základu. Držím palce! Kdykoli NA VIDĚNOU. M

Odpovědět
- Karel Bureš napsal:
  
  5. 2. 2022 (17:26)
  
  Milý Tome.
  
  Máš můj obrovský obdiv jak jsi krásně ale i odvážně odkryl své soukromí. Myslím si, že jsi právě teď ukázal spoustu dalším dušičkám cestu růstu a posunu. Tvůj příběh jsem četl jedním dechem a v některých pasážích jsem se i viděl. Za mě jsi borec s obrovským srdcem. Jsem moc rád, že jsem Tě mohl poznat alespoň touto cestou.
  
  Díky že jsi 🙏👍
  
  Odpovědět
Petra Zimová napsal:

5. 2. 2022 (13:46)

Ahoj Tome,je to krásně napsané a máš můj respekt. Je to pro mě inspirativní a myslím,že ne jen pro mě. Líbí se mi tvůj lidský projev.
Přeji ti ať tě nepouští zdravá mysl,ať potkáš ty správné lidičky a nikdy neztratis sám sebe. Opatruj se na cestách a věřím, že si to užiješ do poslední minuty.
Děkuji za to ,že jsi.

Odpovědět
Eva napsal:

5. 2. 2022 (13:46)

Je krásné potkat se alespoń virtuálně s někým kdo má tak otevřenou mysl a dokáže vnímat i svoje chyby pozitivně ve svém vývoji … Stačí se podívat do očí kde je vidět hloubka duše..

Odpovědět
Marie napsal:

5. 2. 2022 (13:46)

Krásný článek, děkuji

Odpovědět
Libuše Carbolová napsal:

5. 2. 2022 (13:59)

Milý Tomáši, četla jsem jedním dechem. Otevřt se a dát srdce na dlaň, to je něco úžasného. Všecho, všecinko mi jde z duše. Zrovna procházím
obdobím, které mne nesmírně trápí. Nevím,co je dobré udělat. A ty jsi mi pomohl v rozhodnutí. Ukázal mi, které hodnoty mají v žvotě cenu pro mne. Prostě konkrétně splnit si sen, nedbat vyhrůžek a hozených klacků i od nejbližších. Protože toto je můj život. A hlavně se na ně nezlobit, protože oni vidí skutečnosti svýma očima a já zase svýma. Přišel jsi se svou filosofií pro mne v pravý čas. Moc ti děkuji, zůstaň, žehnám ti na tvoji pouť a vratˇse ve zdraví.

Odpovědět
Soňa napsal:

5. 2. 2022 (14:27)

Milý Tome,neznala jsem Vás před cestou proměny,ale až”po”..Doba covidi,věk 50,okolnosti života taky malounko zahýbali mým životem,šupla jsem si zajetým stereotypem,ohledy na všechny a všechno kromě sebe k totálvyčerpání a panikám. Nejdříve jsem na to pohlížela jako na” dno”, ale teď už to beru jako dar.Restartovat se,probouzet se. A najednou mi do života přicházeli velmi inspirativní lidé jako třeba Vy.Moc si vážím Vašich rozhovorů,upřímnosti,jak pojímáte svůj osobní restart,vlastně tím dodáváte odvahu asi nejen mně,že vše je možné..jen se rozhodnout a vydržet. I přes počáteční bolístky. Přeji Vám na cestách vše dobré a vyjadřuji Vám veliké DÍKY. Soňa

Odpovědět
Ivana napsal:

5. 2. 2022 (14:34)

Tomáši, díky za sdílení. Přečetla jsem až do konce, protože jsem ho nějak tušila. Není mi už cet, a taky ve mě zmítá touha, potřeba změny, hlubší návrat k sobě samé. Začínám rozumět tomu, proč stojím na startovací čáře sama, rozhlížím se a……Těším se na výlet, jen sbalit batoh…..Přeji nám hodně štěstí.

Odpovědět
- Míková Věra napsal:
  
  6. 2. 2022 (17:34)
  
  [email protected]
  
  Odpovědět
Silvia napsal:

5. 2. 2022 (14:36)

Ahoj Tom dakujem za skvely pribeh ktory si tu zdielal mas moj obdiv pretoze si vysiel s pravdou von a na nic sa nehras.Tvoj příběh mi pomohlo ze sa nemusím na nic hrát a nikomu dokazovat kto som a spovedat sa preco som urobila určité rozhodnutia v mojom životě a mozem ty povedat pravda je oslobodzujuca ked som upřímná sama k sebe robi ma to viacej stastnejsou .Přestože už viem ze nemusím ostat vo vztahu s clovekom len preto aby som ho nezranila a přiznat si ze milujeme svoju slobodu a samotu a ze som sa naučila milovat samu seba taka aka som a neoptrebujem k tomu niekoho kto mi to potvrdí ze som skvělá lebo som šťastná sama so sebou a nepotřebujeme k tomu druhu osobu.Dakujem Tom ze už viem ze sa nemusím bát svojich snou a tuzob a robit to co prave cítím .Zelam ty vsetko dobre v životě a fandim ty pa Silvia.

Odpovědět
Jana Tipplová napsal:

5. 2. 2022 (15:34)

Už bych se opakovala, tak jenom 🙏🙏🙏.

Odpovědět
Jiří Mette napsal:

5. 2. 2022 (16:05)

Ahoj Tome. Je super že jsi takhle prozřel tak brzy. I když věřím že vše přijde v ten správný čas.(prošel jsem podobným procesem transformace jen s tím rozdílem že já promarnil tak o desl let více:) řekl bych že teď si ten správný člověk na správném místě. To co teď děláš a jak to děláš je pro spoustu lidí důležité. Jsi nestranný, objektivní,nikomu nic nevnucuješ a dáváš lidem prostor aby si pravdu našli samy. když toto neporušíš nikdo tě nesmaže a nám zůstane naděje že je tu blog kde se ještě dá pravda najít a sdílet. Děkuji

Odpovědět
Jana napsal:

5. 2. 2022 (16:09)

Tome, tvoje zpověď je dech beroucí… šílená a přeci tak krásná a upřímná. Je i překvapující.. když jsem začala poslouchat tvá videa a číst tvé komentáře… i to mi pomáhalo v mém osobním nezbláznění se z toho, že se velká část lidí kolem mě(přátelé, rodina.. i politici)definitivně z covidu zbláznili a překvapuje mě, že toto na FB děláš vlastně jen chvilku. A děláš to sakra dobře! Takže děkuji🙂 A vyřiď poděkování i do PROLIBERTATE prosím(jejich právní rady jsem využila několikrát a odbory zase můj manžel jako ozbrojená složka) je to příjemný pocit, že “nejsme sami”.

Odpovědět
Renata napsal:

5. 2. 2022 (16:15)

Ahoj Tome,
poprvé jsme se setkali přes monitor mého počítače, když jsi na mě promlouval díky Tereze Kramerové. Zaujal jsi mě a začaly mi tak od Tebe chodit různé „podnikatelské“ nabídky, které mě ale nezajímaly, takže jsem je dál dál ignorovala … a asi čekala, co se z Tebe vyklube. Dočkala jsem se :D. Celé měsíce už sjíždím tvé rozhovory týkající se tečkování a toho, co se tu děje, a jsem nadšená z toho, co tu pro nás teď děláš. Díky.
Celý záříš a vydáváš se na cestu „kolem světa“ za dalšími a dalšími příběhy. Těším se na ně. Najdi to, co potřebuješ. Šťastnou cestu! Renata

Odpovědět
Romča napsal:

5. 2. 2022 (16:38)

Tome, to je krásný článek. Moc lidí neumí odhalit svou bolest, zranitelnost.. ale věřím, že když Tě čtou, pomáhá jim to třeba i k odvaze nového kroku do života. Já nejistotu žiju už 9let a cítím, že na nejistotě člověk roste a vyvíjí se.
Zjišťuje, že pro tu iluzí bezpečí zrazuje sebe sama. Moc Ti fandím v tom, co děláš. Ještě cítím, že něco hlubšího v sobě najdeš, co Tě ještě víc osvobodí❤️

Odpovědět
Petra napsal:

5. 2. 2022 (16:53)

To je fascinující příběh. A upřímný – to je vzácná věc. Také z něj sálá energie. Podle něj jsi někdo, kdo jde na své cestě do extrémů, na maximum, snažil ses dotáhnout firmu, pak jsi úplně otočil a jen tak mimochodem jsi nám při té otočce nadělil spoustu rozhovorů, které řadě lidí moc pomohly v nelehké době, za to Ti ani nejde dost poděkovat. Přeju Ti hodně štěstí na cestách a aby ses sám sobě už nikdy neztratil. A díky.

Odpovědět
Jana napsal:

5. 2. 2022 (17:59)

Ahoj Tome. Až dnes jsem pochopila a děkuju za to. Kdykoliv jsem na Tebe v minulosti virtuálně někde natrefila, cítila jsem něco jako“ líbivé pozlátko a přesně mířená manipulativní hra na city“. V posledních pár měsících ses mi začínal objevovat na sítích znovu a já nechápala sama sebe, proč vlastně píšu, že chci být součástí, když moje zkušenost je přeci naprosto opačná. Dnes jsem konečně v emailu přečetla CELÝ Tvůj příběh a tolik věcí mi zapadlo a tolika věcem jsem porozuměla, protože byly součástí i mojí místy „vyhrocené“ cesty, kdy jsem ztrácela samu sebe. Ano, najít se nebo ještě líp neztratit se, být autentický… Držím palce úplně ve všem a absolutně nepochybuju o tom, že by se Ti s Tvým nastavením nemělo dařit, ať už budeš kdekoliv. Máš o jednoho podporovatele víc:-). Jana

Odpovědět
Michaela napsal:

5. 2. 2022 (18:16)

Ahoj Tome ,

od chvíle ,kdy jsem objevila ,,Zákony bohatství “ vysílání je pro mně pozitivně návykové … Tvůj klidný projev v neklidné době mně uklidnil 🙂 Přeji mnoho krásných zážitků a prožitků .
Michaela

Odpovědět
Mirka napsal:

5. 2. 2022 (18:24)

Dobrý večer ,Tome.Dekuji za Vaší důvěru ve formě Vaší zpovědi.Neni to ještě tak daleka minulost ,ale ono se to za čas přežije a pak už se budete dívat dopředu.. …A jak půjdete životem, přestanete se úplně ohlížet a půjdete dál. … Na Vaši další cestě životem Vám přeji ❤️🌞👍🍀🌈 a abyste bral život s🤡

Odpovědět
Milena napsal:

5. 2. 2022 (18:35)

Wow Tome 👍👏,kdyz jsem te videla poprve na skoleni Instagramu rikala jsem si “to je stastny,chytry klucina”vubec by me nenapadlo cim sis prochazel. Musim ti podekovat za tenhle clanek,myslim ze nejen me jsi otevrel oci! Dekuji a preji stesti na nove cest ☺️😉

Odpovědět
Silvia napsal:

5. 2. 2022 (20:00)

Velmi zaujimave citanie..uznavam ale aj tak som sa cely cas nemohla zbavit pocitu ze to pise clovek ktoremu sa v zivote financne darilo ovela viac ako vetsine ludom..co nevycitam..iba konstatujem ze byt v tomto systeme bez penazi je uplne ine paradigma..:) a to vam zarucuje ze ak prezijete kazdy den so ctou a najdete v konecnom dosledku vsetky vami popisovane hodnoty tak to je uspech..:)

Odpovědět
Jiřina Šimánová napsal:

5. 2. 2022 (20:12)

Vše už zde bylo napsáno a nerada bych se opakovala.Jste úžasný člověk,Brzy se nám vraťte.

Odpovědět
Liba napsal:

5. 2. 2022 (20:20)

Ahoj Tome, dočetla jsem a smekám před tvou otevřeností a přístupem k životu, vzhledem k tvému věku. Moc ti přeji jen to dobré na cestách, potkávání dobrých pozitivních lidí. Tvé rozhovory budou chybět (určitě nebudu sama). Myšlenky všech nás spřízněných tě budou na cestách provázet. A dej o sobě občas vědět. L.

Odpovědět
Karin napsal:

5. 2. 2022 (21:17)

Je ťažké sa v tomto humbungovom svete proste zastaviť , otrepat sa od krušiveho hluku na naše zmysli a čisto sa pozrieť do svojho vnútra . Som rada že to Tebe , Tomaš, podarilo.

Odpovědět
Johanka napsal:

5. 2. 2022 (21:28)

Tome, výborně, je skvělé tenhle proces zažít… a navíc ho pochopit a dokonce i srozumitelně zaznamenat. Skvěle popsané, máte dar slova. Dovolím si tipnout, jak to bude probíhat dál. Po určité době, kdy člověk projde hlouběji do sebe, přijde období, kdy je třeba začlenit nové paradigma do běžného života. A tak se to střídá. Nové zkušenosti, nová odhalení, nové situace i zkoušky…. Končívá to spokojeným uprdelismem a absolutním žitím už jen pro ostatní. Zmizí všechny rozdíly, není koho soudit, smysl dává už jen ulehčení života těm, kteří tím ještě neprošli. Není to závislost, ale nekonečná svoboda <3 Přeji šťastné cesty 🙂

Odpovědět
Lenka napsal:

5. 2. 2022 (21:29)

Ahoj Tomáši, mě překvapilo jak je Tvá přeměna čerstvá. To by mě vážně nenapadlo. Čekala bych, že někdo, kdo vede takové hovory v této době musí mít opravdu pro strach uděláno a k tomu se nedojde raz dva. Jasně, nemáš žádné děti, o které se musíš bát, kdyby ses někomu znelíbil o něco více než je obvyklé.
Takže jsi v. podstatě na začátku dlouhé cesty. Můj názor je, že to se muselo stát, bylo to někde napsané, protože Tvá práce je neskutečně důležitá. Pro tolik lidí poskytujete tolik zásadních informací. I když já vím hodně o této stupiditě co se tu děje, je hrozně těžké v tom moři neznalých lidí přežívat a neslyšet potvrzení svých domněnek. Rozhovory se všemi těmi lidmi a kontakty a odkazy na všechny ty další lidi a organizace a hnutí je prostě tak důležitá věc v této době a je to něco opravdu tak ryzího a podstatného. To se prostě asi mělo stát pro nás ostatní co jsme byli dost ztracení v tom bordelu zde. Mě osobně to dodává obrovskou vnitřní sílu se tomu bordelu postavit a něco s tím dělat a nenechat se převálcovat. Lidi se v téhle době potřebují spojovat. To jak sis prožil svou proměnu byl celkem rychlý proces, řekla bych, že většinou to trvá lidem delší dobu. Mě pomohla kniha Hranice od autorů Cloud and Townsend, tu také doporučuji všem, kteří mají dojem, že se jim nějak divně zhroutil svět. Dá se tam najít hodně odpovědí na věcí, které špatně identifikujeme jako ten pravý problém.
Tome moc děkuji Tobě a všem ostatním, kteří dělají pro naší svobodu tolik věcí, že se někdy i přestávám stydět, že jsem Češka a říkám si, že tady přece jen máme pár lidí, na které mohu být i hrdá. Určitě bych jednou ráda, aby podobně odvážné byly mé děti až budou dospělé a aby věděly, kde stojí dobro.
Tak si cestu užij, každopádně osobně to beru celkem tragicky že odjíždíš pryč, beru tvou přítomnost zde jako dost podstatnou a důležitou :)) ale naprosto to chápu. Jsou zde další stránky, které také dělají extrémně důležitou práci v téhle době. Ale rozhovory jsou vážně super opravdu návykové..jsem Vám všem hrozně moc vděčná za to co děláte a vážně si myslím, že mamky všech těhle úžasných lidiček zaslouží velký dík.. to totiž není jen tak vychovat lidi do této podoby.. jak vidíte na markantní většině celé společnosti.. můj názor.. přeji šťastnou cestu a hodně rychlé připojení všude kam se vrtneš

Odpovědět
peťule napsal:

5. 2. 2022 (21:53)

Milý tomáši, protože tě sleduji už více jak 10 let, tak vidím tvůj růst a tvoji chuť pomáhat. Dočetla jsem článek do bodu, kdy si začal psát o pomoci pro Pro Libertate a tam jsem skončila. Je vidno, že stále máš v sobě trochu naivity věřit některým lidem, kteří se tváří, že chtějí pomoci, ale tam, kde prakticky nelze, protože situace v ČR je mnohem složitější, než si lidé chtějí připustit, ale je to jen o tom, kdo se nebojí jít hodně hluboko do králíčí nory, tak pozná, že celý náš život a už několik generací nám jen lžou. Stali jsme se otroky systému, kdy si naivně myslíme, že když si můžeme dovolit koupit dům, jet na super duper dovolenou, tak jsme něco víc. A souhlasím, že je potřeba se naučit se odpoutat od potřeby cokoli a kohokoli vlastnit. Je vidět, že jsi na sobě zapracoval, ale protože nemáš vlastní rodinu, tak zatím neumíš vnímat určité hodnoty. Jsem přesvědčená, že až jednou ji mít budeš, změníš opět některé své názory, které teď cítíš. To je přirozený vývoj. Přeji ti, ať na své cestě poznání, hlavně se učíš vnímat svou intuici, která nás, když ji skutečně posloucháme, nikdy nezklame. Pak nezáleží na době jaká je, protože nás vždy ochrání.

Odpovědět
- Pavel Beneš napsal:
  
  6. 2. 2022 (15:36)
  
  Milá Peťule, kdybychom byli všichni naivní, jako Tomáš, tak by byl svět rájem. Takovýchto naivních lidí je nám móóóc potřeba. Jedině tokoví mohou způsobit změnu k lepšímu. Ať je nás víc takto naivních. A přeji blaho v duši a úsměv ve tváři.
  
  Odpovědět
Zuzana napsal:

6. 2. 2022 (1:52)

Tomiku, Tomiiiiku … úsmev na tvary pri citani, vdaka v mojom byti za to kto si , za cestu, za vyjadrenie tvojej pravdy – pochopenia. Cítim niečo v oblasti brucha pri čítaní , radosť … bodaj by toho bolo viac a viac od nás všetkých – vyjadrenie našej pravdy , byt statoční , tvoje slova ku mne rozprávajú hlboko. Ďakujem ! 🙂

Odpovědět
Renáta napsal:

6. 2. 2022 (3:44)

ahoj Tome,
rovněž jsem přečetla 1 dechem, děkuji za Vaši práci, zapůsobil jste, významně! Ten Marketing máte zmáknutý a fakt, povedlo se! Trochu obecně, průběhu života každý procházíme určitými fázemi a ty se prolínají v rámci určitého vyspívání, duchovna, pochopení a dalšími okolnostmi, které nás ovlivňují (a ovlivňovali dříve, např. při výchově od malička a si neseme v sobě určité neduhy a pak se sami hledáme), někdo pochopí dříve či později a snaží se řešit/hledat/pochopit proč, někdo zůstává „bohužel“ na mrtvém bodě, který pro něj mrtvý bod není-tzn. ani mu nesecvakne, že něco není v pořádku nebo ani nemají potřebu. Vše je o osobní intuici, poznání a chtít poznávat/bojovat (vyrovnat se s určitými úskalími např. z toho dětství), snažila jsem pochopit a hledat proč si nesu v sobě určité nejasnosti, také jsem si tím prošla, už je dlouho neřeším, protože vím, nyní můj čas pokročil už je mi přes 50l, spousta věcí se mi povedlo a jsem na sebe pyšná, resp. ti co by nevěřili (už tady bohužel nejsou), věřím/myslím, že by koukali s otevřenou pusou „dnes už mne nemá kdo pochválit“ jen konstatuji, pochvalu ani neumím moc přijímat (je to vše o výchově z dětství-rodině a poznání), ale nyní jsem na takovém zvláštním „duševním“ rozcestí co dál, C19 mne hodně otevřel oči (nastal čas a byl mi umožněn věnovat se více historii, politice a dění kolem a pochopení co se tady vlastně děje), nyní hledám motivaci, význam žití – nevzdávám to, věřím, že to dám a přeji i všem osvíceným, ať tenhle boj nevdávají, jde o naši a našich dětí budoucnost. Přeji vše dobré všem i tobě Tome! Měj se krásně, šťastnou cestu a klidnou mysl. Dej o sobě v průběhu tvých cest vědět.

Odpovědět
Veronika Váňová napsal:

6. 2. 2022 (10:44)

Dobrý den, Tomášovo „přiznání“ transformace je otevřené a dramatické současně. Určitě může nakopnout někoho ve srovnatelné situaci. Současně je mnoho lidí teprve „na cestě“. Pro někoho takového pořádáme seminář (BEZPLATNĚ a v malém kruhu) o umění KOMPASS. Pokud budete mít čas a chuť, rádi Vás přizveme v úterý 8.2. od 17.30 hod. na adrese Praha 6- Břevnov U první baterie 25/851. Můžete se přihlásit (místa jsou omezena !) O tom, co je umění KOMPASSu se můžete podívat v ukázce zde: https://youtu.be/IEF-AfVWVKw

Odpovědět
- Pavel Beneš napsal:
  
  6. 2. 2022 (15:42)
  
  Milá Veroniko, omlouvám se za tykání, ale při 84+ to snad je omluvitelné. Mohl bych se zúčastnit?
  
  Odpovědět
- Karolína napsal:
  
  7. 2. 2022 (13:21)
  
  Dobrý den, měla bych o seminář zájem, kde je možné se přihlásit? Nikde jsem žádný odkaz na přihlášení nenašla… děkuji, Karolína
  
  Odpovědět
Nika napsal:

6. 2. 2022 (11:35)

Ahoj Tome, tak jsem to obrečela. Byl jste mou oporou v této divné době. Také jsem teď slavila stejné narozeniny a netušila jsem, že 33 má být přelomem v mém životě. Tak doufám, že bude. Začínám přemýšlet o nějaké cestě jak Vy, ale nevím, jestli najdu odvahu vydat se sama někam do neznáma. Chce to Vaši odvahu. Budete mi chybět.
„Největší dar, který můžeš dát, je Tvůj čas. Když někomu daruješ svůj čas, daruješ mu část svého života, kterou už nikdy nezískáš zpět. Proto je to ten největší dar, který můžeš někomu dát. „

Odpovědět
Jaroslava Maťáková napsal:

6. 2. 2022 (13:49)

Milý Tome, krásný životní příběh, moc hezky napsáno a je skvělé, že procházíš transformací a správně jsi napsal, že není cesta zpět….já procházím podobnou transformací již 20 let a je to stále hlubší /škoda že neumím tak hezky psát, jako ty, také bych svůj příběh napsala/ Vyléčila jsem se z rakoviny, svůj život jsem převrátila o 180°, všeho jsem se zbavila a cestuji po světě. Mám skvělou rodinu a mnoho přátel i když jak píšeš, jsem o spoustu dobrých kamarádů přišla, ale jsem lehká a šťastná…..Příští zimu se chystám opět do Amazonie, tak kdybys se chtěl přidat, je tam nádherně. Jinak vřele doporučuji Nový Zéland. Přeji ti v tvé cestě, jen vše krásné a abys dále rozdával lásku…..krásné dny a krásné cestování přeje Jája M

Odpovědět
Monika Vašinová napsal:

6. 2. 2022 (14:27)

Ahoj Tome,
jedním dechem jsem si článek přečetla. Zaujalo, mě jak jsi přehodnotil chování k tatínkovi, k materiálnosti, hodnotám.
Kéž by toto zvládl každý.
Je dnes až neuvěřitelné, jak se k sobě lidi chovají.
Rodina, známí i neznámí v ulicích v obchodech. Na sociálních sítích. A za to vše může tato Covidová doba.
Rozdělení společnosti, kde se bere ta nenávist ve všech!
Popřeji Ti Tome šťastnou cestu a dávej o sobě ze Zanzibaru zprávy. Zákony bohatství sleduji od začátku vysílání. Jsou obohacením mého života, když se odmlčíš v Nepálu bude mi moc smutno. gratuluji Ti ještě jednou ke Kristovým létům. Děkuji a z Pardubic Tě zdraví Monika

Odpovědět
- Pavel Beneš napsal:
  
  6. 2. 2022 (15:46)
  
  Milá Moniko, Covidová doba pouze víc odhalila, co je špatně. Většinou to začíná u lidské chtivosti.
  
  Odpovědět
Marie napsal:

6. 2. 2022 (14:46)

Milý Tomáši, ráda bych Vám poděkovala za Vaši otevřenost a také možnost sledování zajímavých rozhovorů.V této složité době mi byly velkou oporou a také radostí.Přeji Vám jen vše dobré a doufám,že i nadále zůstanete ve spojení.Děkuji,máte můj obdiv.

Odpovědět
Zlatuše Foltýnová napsal:

6. 2. 2022 (14:51)

Děkuji.

Odpovědět
Lubi napsal:

6. 2. 2022 (15:25)

Ahoj Tome,
prvé tvoje video, ktoré som (úplnou náhodou) videla bolo o tom, ako sa pýtaš svojich rovesníkov, ako vnímajú dnešnú situáciu (natáčané za pochodu ulicami) a veľmi ma zaujalo. Vtedy som práve prežívala situáciu, keď mi môj krstný syn (cca v tvojich rokoch), poslal odkaz na stránku Manipulátoři aby ma vyviedol z „omylu, ktorý hlásal prof. Turánek“ vo videu Svědomí národa (tiež označený nejakým blogerom ako dezinfo web). Uvedomila som si, že moja bezpodmienečná láska k mojej rodine a priateľom neskončí len preto, že vidia svet inak ako ja. Zároveň ma potešilo, že aj na takom čudnom mieste, ako je FB, nachádzam rovnako zmýšľajúcich ľudí a sledovala som skoro všetky tvoje rozhovory s rôznymi ľuďmi. Veľa krát to boli také malé majáky nádeje 🙂
Držím palce v ďalších projektoch tebe a nám všetkým v tom, aby sa čím viac ľudí zobudilo a uvedomilo si, aké nebezpečenstvo hrozí, keď sa zruší dialóg, scenzuruje iný názor a umlčia otázky. Potešila ma veta „Zákony Bohatství tu vždy byly, jsou a budou pro outsidery a vizionáře.“ Mám pocit, že to veľmi potrebujeme a ešte viac potrebovať budeme. Vďaka 🙂

Odpovědět
irena napsal:

6. 2. 2022 (15:54)

Ahoj Tome před chvíli jsem viděla video na yt že odjíždíš,ted jsem dočetla tvoji zpoved,upřímné tak ti přeji na cestách at dokončíš najít k sobě,a těším se na videjka ze Zanzibaru,bud v pohodě,klidu a sám se sebou v míru trochu závidím/je to ošklivé vím/ ale že já tu možnost neměla dříve se jen tak sebrat a jet a také jsme proživali různá zla, a dnes už v mém 80letém věku už zdraví není na takové cesty. Slunce v duši .

Odpovědět
Pavel Beneš napsal:

6. 2. 2022 (15:56)

Milý Tome, čtení Tvého příběhu bylo jako olizovat sladkou zmrzlinu. Blažilo to a sladce se to ve mně rozplývalo. Ty jsi zažil skokovou změnu, já se jí prokousávám spojitě a stále to ještě potřebuje práci. Změna paradigmatu osobnosti tím správným směrem je pro svět žádoucí ale je to fuška. Díky za Tvou práci jak na tobě samém, tak i na společnosti. Ve světě nasaj další moudra a vrať se nám zdravý a v pohodě. Hodně lidí se na to těší se mnou.
PS. Já se pokusil o změnu paradigmatu ve fyzice a lékařství knihou Informace o informaci. Dokonce jsem doufal, že vyfasuji Bludný kámen od Sysifovců, ale zatím nic 🙂

Odpovědět
Adéla napsal:

6. 2. 2022 (16:31)

Milý Tomáši,
sleduji Vás sice „pouze “ od podzimu, kdy jste začal vysílat ta úžasná videa s členy Prolibertate , a těšila jsem se na každé další vysílání a zprávy , které mi dávaly smysl v naší C19 době. Za to máte můj veliký dík.
Vaše soukromá zpověď vysvětlila leccos a mnohdy jsem s Vámi velmi souzněla. Mám syna ve Vašem věku , ale to nevylučuje obdobné duševní pochody ( ty nezávisí na věku). Takže chápu …. a závidím tu možnost a odhodlání cestovat, já si už sama netroufám. Přeji vše dobré a šťastnou cestu !

Odpovědět
Míková Věra napsal:

6. 2. 2022 (17:35)

[email protected]

Odpovědět
jaroslava napsal:

6. 2. 2022 (20:55)

Přeji krásné zážitky, které nám zprostředkovaně budete předávat, což bude fajn. V dnešní době, kdy jsou politici hlušší a citu prosti je třeba si říci : díky za každé ráno.Kouknout se na ty mraky a doufat……………….Těším se na váš návrat. Jarka

Odpovědět
Lenka napsal:

6. 2. 2022 (21:27)

Jen tak dál Tome , krásný „pokračující“výlet za poznáním přeji.čus Lenka.

Odpovědět
Soňa V. napsal:

6. 2. 2022 (22:38)

Milý Tome,
díky za sdílení tvé cesty. Viděla jsem některá z tvých videí a přemýšlela, „kde ses tu tak najednou vyloupnul“ :-). Jsem ve fázi, že přemýšlím co dál, proto bylo čtení tvého příběhu inspirativní. Přeju ti na tvých cestách mnoho podobně inspirativních setkání s lidmi i událostmi! Šťastnou cestu!
s.

Odpovědět
Vilma napsal:

7. 2. 2022 (10:46)

Tomáši Tvoje vyprávění mě chytlo za srdíčko a ukázalo hloubku lidské duše. Rovněž mi pomohlo pochopit jiné lidi a jejich nepřejícnost a zlobu. Preji ti na tvé cestě hodně chutných jablíček😻😻😻. S vděcností Vilma.

Odpovědět
Anna napsal:

7. 2. 2022 (11:08)

Milý Tomáš, neviem ani, ako vyjadriť svoj obdiv nad silou, ktorú si musel v sebe nazbierať, aby si takto verejne dokázal „vyzliecť donaha“. Aj keď som z generácie, že by som mohla byť Tvojou babičkou, veľmi obdivujem šikovných silných mladých ľudí, fandím im. Ako som na Teba vôbec prišla? Z dlhej chvíle zatvorenia doma, pozerala som po internete, čo si pozrieť. Nejako mi vyskočilo Tvoje video – Nestihol som to… S ľútosťou sa vyznávaš z toho, že si sa nestihol zmieriť so svojou babičkou… Bolo také silné a čisté, rovnako ako teraz.Odvtedy sledujem s obdivom Tvoje videa. Neraz musíme dostať od života riadny kopanec, aby sme sa zobudili. Počuť v dobe, keď si žil v oblakoch hojnosti a úspechu slovo rakovina, je riadna bomba. Máš všetko a odrazu nemáš nič… (Trochu ma tak napadlo – ako by Tvoj život pokračoval, keby nebolo tej hroznej správy?) Navždy zostaň vďačný svojej priateľke, ktorá Ti nekompromisným postojom zachránila život, lepšie povedané vrátila Ťa doň. I keď si sa vzdal firmy, Tvoje meno zostalo v povedomí, dvere ostali otvorené a mohol si pokračovať, teraz už s rozhovormi so zaujímavými a vzácnymi osobnosťami. Všetky boli super!!! Čo Ti zaželať do budúcna? Zostaň sám sebou, si úžasný, život máš pred sebou. Daj si záväzok, že nikdy už neprepadneš žiadnej závislosti. Ten sľub môžeš dať napr.svojej babičke, ktorá, keby si to stihol, by určite bola na Teba hrdá. Želám Ti šťastnú cestu za poznávaním rôznych tvári života. Nech Ti tá púť prinesie všetko, čo od nej očakávaš. Maj sa krásne, držím palce. A

Odpovědět
Marie napsal:

7. 2. 2022 (12:08)

Ahoj Tome, sleduji Zákoný bohatství už dlouho a trochu jsem i záviděla Tvé úspěchy, ale změnu, kterou jsi udělal, obdivuhodné. Fandím Ti, přeji štěstíčko.

Odpovědět
Zuzana napsal:

7. 2. 2022 (15:39)

Tome, krásně popsaná slova laskavost, ohleduplnost, skromnost, respekt k druhému, věčnost, spravedlnost. Hodně lidí tomu dost rozumí, škoda však že jich není většina, bylo by na světě krásněji! Všechno zlé je k něčemu dobré, tak ať nám dobro vítězí nad zlem!

Odpovědět
iva Navrátilová napsal:

7. 2. 2022 (17:24)

Milý Tome, děkuji za tvoji zpověď. Neumím slovy popsat, co článek ve mě zanechal. Děkuji osudu nebo Bohu, že mě přivedl na tvoje stránky. Taková úleva a pocit štěstí, sounáležitosti, odvahy bojovat, radosti. Je mi tu moc dobře, taky všichni lidičky tady, ty komentáře, to je úžasné! A to je tvoje práce, díky tvým rozhovorům, článkům, tvým příkladem, úsměvem, srdcem jsi vytvořil komunitu, kam se chodím nabíjet. Kde se mi potvrzuje, že existují lidé se kterými si můžeme udělat ráj na zemi. Moc za všechno děkuji, přeji šťastnou cestu, hodně zážitků a prosím dávej videa a články dál, jsem na nich totiž závislá.

Odpovědět
Zdenka napsal:

7. 2. 2022 (18:12)

Tome, nádherný příběh, který mě vzal za srdce. A říkám si, mělo by být více mladých lidí, kteří se umí postavit k životu a k sobě samým s otevřeným srdcem a otevřenou myslí. Jsem o třicet let starší než ty, i mně přinesl život mnohé „kopance“, o kterých jsem si v dané chvíli myslela, že je nemůžu ani přežít. Teď, s odstupem času, vidím jasně, že všechno, co jsem pokládala za nejhorší příkoří, mělo pro můj život i pro můj duchovní vývoj zásadní smysl, že bez těch tzv. útrap bych se nikam nedostala. Léta zkušeností mě naučila, že člověk, který žije stále v klidu, blahobytu, dostatku a pohodě, který má vždy umetené cestičky, zleniví, a nikam se neposune, ani nevyroste. Život je řada výzev, které nikdy nekončí, ať jsou nám tři, deset, dvacet, šedesát nebo sto – stále se máme co učit, stále máme o čem snít, stále máme před sebou něco, na co se můžeme těšit, co nám dělá radost. Člověk, který skutečně žije, si občas myslí, že by chtěl mít konečně klid, ale pak zjistí, že když si může vybrat, klid si nevybere. Je to lidská přirozenost, chtít stále více vědět, vnímat, cítit. Naše zvídavé duše nás v klidu nenechají… 😀 A moudrý vesmír nám pošle jen takové zkoušky, které zvládneme. Nemusíme je hledat, přijdou samy v pravý čas, když jsme na ně připravení. Závěrem jen přání: Tome, buď na své Cestě bdělý a šťastný, a užívej si každou vteřinu s radostí a pokorou, i když přijdou někdy těžké chvíle. Každá z nich je stupínkem, který tě přivede výš, abys měl lepší rozhled… Chtěla jsem napsat „zůstaň, jaký jsi“, ale nenapíšu to, protože to by tě odsoudilo ke stagnaci, takže dej přednost změně a růstu. Máš můj obdiv a přeju ti vše dobré.

Odpovědět
Ema Turnová napsal:

7. 2. 2022 (18:37)

Tome! Potkala jsem tě jednou v životě a to v době vydávání knihy ,,Jsi značka?”
Byli jsme spolu na jednom večírku a byl jsi přesně takový, jaký teď zde popisuješ. Pak jsme se dlouho neviděli a já na tebe díky Facebooku a doporučení přátel narazila znovu po letech a nestačím se divit! Wow! Takový vývoj je naprostá bomba! Hned zítra si objednám knihy, protože tenhle článek pro mě hodně znamenal a řekla bych, že mi i pomůže v mé další cestě životem. Čeká mě spousta rozhodování a těžký životních situací. Otevírám se novým věcem a chci trochu té změny k lepšímu. Nevím, jestli momentálně prožívám změnu paradigmatu, ale něco se se mnou rozhodně děje a tvůj článek mi dodal sílu to ještě nevzdávat! Děkuji a pokračuj v tom co děláš! Má to smysl! A pomáháš! Dokonce i lidem, kteří to teď možná ani nepociťují. Vážně obrovské díky! Jsi báječný člověk a ráda bych tě po letech znovu potkala a poznala💙

Odpovědět
Katarína napsal:

7. 2. 2022 (19:14)

Ahoj Tome,
gratulujem. Článok som prečítala bez prestávky. V niektorých pasážach som videla sama seba, v niektorých môjho syna, ktorý sa Ti tak podobá a zažil podobný príbeh a prezrenie vo svojom mladom veku (26). Mala som slzy v očiach pri čítaní článku. Lebo mi tvoj príbeh veľa pripomína z môjho života. Pády a vzostupy, cesty-necesty, nepochopenie-pochopenie, hľadanie samej seba a nájdenie – pochopenie najväčšíách hodnôt na svete – VIERA, NÁDEJ, LÁSKA – dodávam, že aj VĎAČNOSŤ, VEĽKÁ VĎAČNOSŤ.
Každá naša cesta je cesta k sebapoznaniu, poznaniu svojho vnútra, že všetko je v nás, o nás.
Prajem Ti, aby si mal šťastnú cestu a počúval svojho Anjela strážneho. Tvoje nasmerovanie je úžasné. Spomeň si vo svete na to, Kde je tvúj domov a šťastlivo sa vráť. S láskou Katka

Odpovědět
Alena napsal:

7. 2. 2022 (19:22)

Ahoj! Myslím, že my kozorozi obecně ty narozeniny až tak nehrotíme (já letos 32) – kdo by totiž těsně po novoročních oslavách vůbec jen chtěl pomyslet na dort…
Sama jsem zatím paradigma drasticky měnit nemusela a zatím ani nezvažuji oproštění se od hmotných statků 🙂 – snad proto, že bádám nad smyslem života průběžně anebo je to tím životem tady doma pod pálavskými kopci, každý se staráme o nějaký svůj sad, včely nebo vinohrad a lidi jsou tu fajn.
Přeji ti, abys úspěšně objevil další svoje nosníky – máma s tátou jsou určitě tím prvním. A ještě přidám nevyžádanou radu – dej při tom hledání pozor na různé obtěžování šamanů nebo olizování žab – ono se dá na ledacos přijít jenom tím pochodováním s jablkem.

Odpovědět
Ewa napsal:

7. 2. 2022 (20:00)

Přečetla jsem do konce. Moc času nemám. Dívala jsem se na rozhovory a moc času jsem neměla. Nechci dlouho komentovat, protože moc času nemám, jsou jiné věci které chci udělat, ve svém vlastním zájmu a ne, není to práce, je to sám život a můj čas o kterém si chci rozhodovat. Ale myslím, že ty jsi taky hodně svého volného času věnoval a nemusel, abychom my dostali informace, které jsme potřebovali slyšet. Pokud jde o můj paradigmat, nikdy jsem to takhle neměla. Všechno se mi děje pomalu, přátele mě (nebo já je) neopouští všichni najednou, ale mám pocit, že jdu pořád před sebe, po cestě, která se mi odhaluje postupně a některé lidi už tam nepotkávám. Nemám žádný zlom, impuls, ale když se podívám na sebe, před rokem, dvěma, pěti, jsem jinde, jiná osoba (i když přece stejná). Přeji krásnou cestu!

Odpovědět
Lucie napsal:

7. 2. 2022 (21:13)

Tome jste borec. Máte můj obdiv a velice vám fandím ve všem, co jste udělal pro sebe (váš přerod v lepšího Toma) ale i pro nás (zprostředkovávání rozhovorů s lidmi, které bychom bez vás nikde neviděli ani neslyšeli). Buďte na svých cestách šťastný, opatrujte se a zůstaňte takovým, jakým nyní jste. Lucie

Odpovědět
Alena napsal:

8. 2. 2022 (1:06)

Milý Tome, nemohla jsem se odtrhnout a dočetla jsem v pozdních nočních hodinách. Přicházíte se svou zpovědí – se srdcem na dlani a nebojíte se . Tomu říkám odvaha bojovníka, odvaha opravdového muže. Dávejte na sebe na cestách pozor, budu na Vás myslet a těšit se na Váš šťastný návrat. Máte můj obdiv a úctu. Alena

Odpovědět
Pavel Punya Prachař napsal:

8. 2. 2022 (18:40)

Ahoj Tome!
Dík za vybalancované, autentické rozhovory na aktuální témata. Potkal jsem Tě 17. 11. pod kyvadlem, a vypadal jsi rozsvíceně 🙂 Z Tvé autobiografie je pro mě nejsilnější závěr:
„Je mi občas líto, kolik lidí k nám promlouvá skrze veliká média a mluví vlastně o hovnech, které neprospěšné programují lidi k výkonu, ne k podstatě.“

Jako kdybys mi zosobňoval posun paradigmatu, který se teď bude doufám víc a víc šířit společností – posun od ekonomických hodnot k smysluplnosti, opravdovosti a řekl bych i k metafyzice…

Odpovědět
Petra napsal:

8. 2. 2022 (23:48)

Zdravím, já mám několik takových změn v živote, první byla v 25 letech, nazvali mě šílenou, později mi řekli, že jsem měla štěstí, již několikrát se to v mém živote, opakovalo.
Nebojte každá změna se svým způsobem dobrá, pokud to tak cítíte. Jsem zvyklá, již na to že lidé do života přicházejí a dokonce, že ti nejhorší Vám představí ty nejlepší lidi. Přeji vše nej, nebojte skok bude nahoru, bude to víc než dobré.

Odpovědět
Milada Zlamal napsal:

9. 2. 2022 (21:44)

Hallo Tomási!
Cetla jsem tvoje uprímné vyznáni (dokonce nekolikrát) pred nekolika dny na facebooku.
Tez jsem to tam komentovala.
Velice se me Tvé vyznání dotklo, u nekterých slov jsem slzela, musela se zastavit, zamyslet a pak císt dál…
Citila jsem nesmirnou hloubku Tvých slov a zacala jsem premýslt také o svém zivote…
Vselijaké zmeny v mém zivote byly casto i bolestivé, ale velmi nutné, posunuly me vzdy dál..
Tez fotografie z Tvých zivotních zázitku jsou velmi zajímavé… A ty rozhovory s ruznými osobnosti na zajímavá temata jsem sledovala s velkým zájmem!
Obohatil jsi muj zivot, jsem vdecna osudu, ze jsem te nasla a budu Te vsude stále hledat ..
Preji stastnou cestu, zajímavé zázitky a téz stastný návrat!
Milada z Vidne

Odpovědět
Lenka napsal:

11. 2. 2022 (16:26)

Tome, zrovna jsme dočetla tvůj článek a jsem z něj unešená. V mnoha částech o kterých jsi psal jako bych viděla sebe sama. Jsi neuvěřitelně empatický a vnímavý člověk a hlavně člověk, který umí svým slovem, přístupem a hlavně klidem lidi stmelovat a ukázat jim, že je cesta. Cesta na kterou se máme vydat a nebát se .

Hodně mě dostalo první video, kde mluvíš o svém dětství, o tom jak jsi se pak vydal na cesty a potkal se s lidmi, kterými jsi nejplrve opovrhoval, ale když jsi se s nimi dal do řeči zjistil jsi co je potkalo a co je zlomilo vnímal jsi je pak lidsky. Při tomto videu jsem brečela a brečím i teď, když píšu tato slova.

Od toho co jsem se stala členem Zákonů bohatství a začala sledovat tvoje videa více otvírám své oči a snažím se více vnímat věci, které jsem dřív vnímat nechtěla.

Tovje osobnost mi dala naději a jsem Ti za to neskonale vděčná a určitě nejsem sama, kdo to tak vnímá.

Měj se na své cestě krásně, dávej na sebe pozor a v pořádku se nám vrať zpět. A pokud bude setkání k tvé knize Návrat do neznáma – ač jsem z Brna a bylo by to v Praze, udělám vše pro to, abych na to setkání přijela a poznala tě i osobně a mohla Ti za vše co děláš poděkovat.

Lenka z Brna

Odpovědět
Renáta napsal:

12. 2. 2022 (13:34)

Milý Tome, pri čítaní Tvojho vyznania sa mi pripomenul príbeh sv. Františka z Assisi, jeho znovuzrodenie do nového iného života. Píšeš, že sa pozeráš ľuďom do očí a na ruky. Veľmi pozitívne bolo Tvoje vyžarovanie vo videách (objavila som ich cca pred 3 mesiacmi). Jediné, z čoho mi bolo smutno, bola Tvoja potetovaná ruka. Iste si pamätáš na starú múdrosť z rozprávok, v nich sa zmluva s čertom podpisovala krvou. Je mi jedno, čo si teraz o mne myslia iní, že teraz je to normálne, má to každý druhý, ale nie je to dobré. Mnoho zlých vecí sa teraz považuje za štandard. Sú ľudia, ktorí v súvislosti práve s tetovaním museli vyhľadať exorcistu (nie preto, že by mali vytetované práve satanistické symboly), aby mohli znova získať duševnú rovnováhu. Preto Tome, nedaj si pichnúť do vlastného tela už žiadnu tetovaciu ihlu, keď si sa vydal na novú cestu, hľadania samého seba, pokoja v duši. Prajem Ti šťastné putovanie, dávaj na seba pozor, si dôležitý pre mnohých a hlavne pre svoju rodinu.

Odpovědět
Kateřina napsal:

14. 2. 2022 (1:59)

Děkuji za to že jsi napsal tento článek, že mohu konečně vidět někoho upřímného a nebýt posraná z toho co se okolo mě a ve mě děje. NAMASTÉ

Odpovědět
Standa napsal:

14. 2. 2022 (9:46)

Fandím a přeji i dál do budoucna jen to nejlepší.

Odpovědět
Ján Vrabec napsal:

14. 2. 2022 (18:48)

Ahoj Tomáš, keď som tento tvoj príbeh dal prečítať mojej manželke Janke, ešte ani neprečítala jeden riadok a začali jej neskutočne tiecť slzy. Zacítila tvoju úprimnosť a vnútornú spoveď bez toho, aby niečo čítala. Cíti, akoby ste boli blízke bytosti, akoby ste sa už niekedy stretli. Nech Ťa svetlo ochraňuje na cestách a láska nech sa stane tvojou tvorbou. Pekné dni praje Jano a Janka Vrabcovci

Odpovědět
Blanka Lysá napsal:

16. 2. 2022 (14:41)

Tomáši, dnes jsem konečně přečetla Váš příběh. Obdivuji tu odvahu, všechno zanechat a začít úplně jinak. A taky po letech obejmout tátu – to nemohlo být jednoduché. A víte, že zrovna čtu knihu, kde máte s hlavním hrdinou něco společného? ,,Den, kdy jsem se naučil žít“ od Laurenta Gounella. Přeji Vám do života jen to nejlepší a věřím, že jdete správnou cestou!!

Odpovědět
Václav napsal:

17. 2. 2022 (19:59)

Dobrý večer Tomáši, upřípmnější slova jsem snad ještě neslyšel – nečetl.
Děkuji Vám za to co děláte a věřím, že to děláte s otevřeným srdcem.
Přeji Vám na Vaší cestě aby jste došel tam kam chcete dojít.
Václav

Odpovědět
Martin Kubů napsal:

24. 2. 2022 (14:43)

Tome, díky za tvé osobní odhalení. Moc si vážím lidí, kteří dokáží přiznat, že v životě něco posrali a dokáží vše přehodnotit a najít vnitřní sílu to změnit. Obdivoval jsem tě, jako markeťáka a tvůrce značek a dnes, jako člověka s velkým srdcem, který prochází obrovskou vnitřní transformací a nebojí se přiznat své chyby. Tvůj příběh je silný a poučný. Děkuji za tvá vysílání v době covidové a těším se na další. Přeji ti ze srdce jen to nejlepší.

Odpovědět
Miroslava Frymlová napsal:

16. 4. 2022 (15:16)

Zdravím Tome, nelze nepřečíst najednou jedním dechem!!! Tolik moudrosti podložené vlastním vývojem se hned tak nevidí!!!!!. Život na Vás opravdu „nešetřil“!!!! Důležité je z „toho všeho“ vyjít pozitivně, což se myslím ovšem většině nedaří a já si upřímně myslím, že bych to nedávala (a jsem tedy vděčná, že se mi to nedělo :):)!!!!
Každopádně věřím, že spoustě lidem čtení pomůže motivačně. Byl by to hezký film!!!! Jsem odběratelem ZZ a vždy jsem se divila s jakou kultivovanou trpělivostí vedete některé obtížnější rozhovory….
Přeji at´se dál daří a těším se na další vysílání!!!!

Odpovědět
Marcela napsal:

17. 4. 2022 (11:48)

Konečně jsem se dostala k přečtení tve změny. Sleduji tě s přestavkami od počátků. Rozhovory byly skvělé. Děkuji moc Tome, hodně mi pomohly k rozhodováni a názoru v době roušek a očkováni. Procházim také menšimi změnami a o to vice si vážim tvého vyznáni a rad i když jsem 2x tak starši jako ty. Děkuji, dekuji. S tebou je to snažši a príjemné💚❤💚

Odpovědět

Přidat komentář Zrušit odpověď

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Kdo je Tomáš Lukavec?

Tomáš Lukavec, spisovatel na cestách a nezávislý brandingový a marketingový konzultant. Ve svých 24 letech vydává svůj první bestseller a… chci vědět víc –>
Přidejte se mezi nás!

Na Facebooku jsme vytvořili komunitu lidí, jež sdílejí stejnou myšlenku – žít své zákony bohatství uvnitř v srdci i tam venku v životě.

Ano, chci se připojit –>
Nejnovější příspěvky
KNIHA V AKCI: Jsi značka?! (bestseller)
NOVINKA 2022: předobjednávka spuštěna
PRO BYZNYS: nejpopulárnější!
MILUJETE PŘÍBĚH? Máte ho už?
DIÁŘ ROKU 2022: pojďte svým tempem!