Teorie společenského zla…aneb 4 kroky k vaší ne-moci a zotročení!

Mám pro vás hned v úvodu otázku (sorry, ale musím, vydržte!):

“Jak moc dobrým člověkem jste?”

Zkuste to vyjádřit jakýmkoliv způsobem, třeba procentuálně, pohybem ruky nahoru, svým Budha pocitem.

A teď druhá otázka, možná složitější:

“Co je podle vás dobro?”

Možná si pomyslíte, že…dobro je pomáhat druhým, rozvíjet děti, eliminovat nemoci a násilí ve společnosti, atd. Proto budete chtít pravděpodobně i zamezit v činnosti kohokoliv, kdo koná navzdory výše napsanému. Je to tak? 

Vzdělaní lidé, říkejme jim v tomto příběhu nacisté (a je to tady zas…), věřili, že nejvíce pomohou svým čistokrevným sousedům tak, že segregují Židy a pošlou je společně s jejich dětmi do pracovních, později koncentračních táborů. (Aneb manželky katů tehdy plakaly u stolu v kuchyni, když si uvědomily, že jejich miláček v županu je vlastně vraždící hovado.)

Tohle není novinka, že? Až kontext “dobrého úmyslu” zarazí.

Dějiny mají zvláštní vlastnost. Opakují se, ano, opakují. Jenom s jinými aktéry na pódiu. A …s jinou technologií za oponou.  Písnička Michaela Jacksona “Nechci říct, že jsme jim ukradení” je proto v kontextu toho, co budete číst, docela dobrou alegorií nad stavem dnešní společnosti.

Přesto existují způsoby…

…jakými můžeme společenskému zlu předcházet, a to, kupodivu, jako probuzené individuální bytosti. Stačí k tomu mnohdy příběhy teroru, násilí a masové manipulace vnímat, upozorňovat a konat tak, aby se nenaplňoval scénář staletí minulých. Jak jednoduché, že? Trala lááá.

Je s podivem, jak jsme ne-ne-ne—ponaučitelní. Slepí. Je to snad způsobeno délkou našeho života (krátkého, kratičkého)? Nebo nedostatkem času v průběhu dne?

Ráno koupelna, pak šup do práce, děcka do školy, večer nákup, napapat, vyčůrat a spát… Jakto, že tak nečinně sledujeme tu hořlavinu v mikrovlnné troubě s ksichtem u dvířek? Proč s laxností vykulených bulv koukáme, jak se ta bomba vzněcuje? Jak je možné, že někteří z toho mají dokonce vnitřní úkoj ve stylu “konečně se něco děje tam venku, když zůstanu doma, jsem v pohodě”. Opravdu?

Možná. Dokud to nevybouchne. I navzdory naším pocitům, že je to ještě v “normě” a daleko, v představách, že se nás to stále netýká (všimněte si obludného rovnítka našeho plazího mozku: je to v normě = stále se mě to netýká), najednou vidíme zdecimovaného kamaráda bez obličeje, maminku, na kterou flusají cizí lidi na ulici, zničehonic (“zničehonic”) v nozdrách cítíme pach našeho spáleného obličeje od žiraviny. Červeného hanbou až na půdu. Co teď?

Připusťme si, že se můžeme mýlit v autoritách stejně jako v našich vlastních pocitech strachu z toho, na co upozorňuje.

Podle výzkumu se většina rodičů v Americe bojí toho, že se jejich děti zabijí střelnou zbraní. Proto pro ně doma pořizují sejfy, různé trezory a bezpečnostní zámky. Není se čemu divit, v každém průměrnému filmu vidíte co? Přitom… Podle analýz je největším vrahem dětí bazén. Ano, vykachličkovaný bazén na zahradě. Jak roztomilé, že? Kdybyste to věděli dřív, pravděpodobně byste tou brokovnicí ze sejfu svůj bazén rozstříleli na padrť ve stylu “Kill Bill”. “Ty svině jedna zavodněná, takže ty chceš mé dítě, jo?” (Řekněte prosím tento příběh vyděšenému kuřákovi s krabičkou na den, když bude mít strach z “té” nemoci).

Ovlivněna výklady historie si proto možná většina lidí diktátory a společenské sociopaty představuje jako pobledlé vychrtliny s knírkem, křičící a švihající rukou do všech stran. Bohužel…(i když jim to sekne), většina z nich v dnešní době nosí třeba brýle, gelují si vlasy a vedou poctivě svůj Instagram. Navíc nemusí jít pouze o ty s pindíkem, mohou to být i nešťastné ženy, které se dostanou skrze čakry feminismu ke slovu a najednou se penis paušalizovaně promění v dílo satana! Je těžké oddělit zrno od plev, že?

Většinou to nicméně začínalo a začíná nevinně. Nějakým tím slibem, který je vnímán v daném kontextu doby a událostí logicky. LOGICKY. A i když má jisté trhliny (například chybí určitá data, něco nesedí, nebo se data tvoří jaksi za chodu a mnohdy bez dodržení kritérií objektivity, neporovnává se, atd.). Přesto se zdá, že dav s daným výrokem jaksi sympatizuje, doslova ho vsakuje jako tvrdá a nepoddajná kůrka od chleba právě roztavené máslo (bože, vymyslet takovou marketingovou kampaň je stejně tak slastné, jako přijít s tímto přirovnáním). Proč? 

Emoční zkreslení má fenomenální vlastnost – zkresluje… Není tajemstvím, že reklamy v televizi na mixér dnes vypadají spíše jako scénky ze Star Wars, v kterých mixér zachraňuje svět a ještě k tomu stíhá soulož s vařečkou.

Je nutné se dostat do našeho emočního mini mozečku, který miluje barvičky, chce se chvíli smát, chvíli plakat, pak se vzrušit, pak vychladnout, pak slyšet “boom, prásk, au”. Tohle ví i Pixar studio, Donald Trump (Hillary Clinton tehdy zaspala) i Disney a další podobné výrobny na sny (ta blondýnka z Frozen to neměla snadné, co myslíte? Více o tom píšu v mé nové knize zde).

Skutečný problém nastává, když si mixér koupíme a zjistíme, že prostě pořád jenom co? No co?

Mixuje, do prdele práce, furt to samý dokola, že? Nic víc, nic míň. Tak fajn, soutěžní otázka – koupili jste si pravděpodobně ten nejlepší smart phone, je to tak? A kolik z těch nabušených více jak 200 funkcí používáte? Tak jo, paráda, jdeme dál.

Naštěstí mozek sám sebe omluví, že to přeci byla jenom reklama, video, barvičky atd. Dostali jsme prostě chuť to mít, na a co? Je jasné, že mixér nás nijak neochrání před třetí světovou válkou, díky mixéru nejsme zdravější, s mixérem si prostě nepokecáme jako s kamarádem z dětství… 

Ale my ho nevrátíme, už ne (i když nás stál víc než ten obyč. mixér po babičce). Proč?

  • Mixuje, a to stačí. Základní slib dodržen = reklama má pravdu (experti mají pravdu, něco platí).
  • Jsme už konečně lepšími (v kontextu absolutní nelogičnosti) lidmi, protože máme mixér jako ta herečka, co se s ním fotí doma (tzv. Influence marketing – proto se zapojují do kampaní celebritky a další ksichtíky).
  • A stydíme se přiznat chybu před těmi, kteří nás kritizovali (manžel, senilní soused, babička v našem podvědomí). A tak kupujeme dál, další potřebné vybavení a vylepšováky, abychom dotáhli do dokonalého finále to, co jsme začali, že? Mnohdy doslova propadneme roli agresivního obhájce toho jednoho mixéru, protože nás to už stálo sakra energie ho mít. A těch peněz…

Marketing, jako vědní obor, není zas tak starý, jak by se mohlo na první pohled zdát (ne, nevznikl v pravěku). Má za sebou zhruba 50 let. To ovšem neznamená, že jsme nějak pozadu za lékařstvím (vezmete-li v potaz, že vzdělaní lékaři téměř 2 000 let věřili tomu, že pouštění žilou zmírňuje bolesti hlavy a snižuje horečku. Zeptejte se někdy v nebi na zkušenosti pana Washingtona…).

První uvedení slova marketingu do slovníku sahá až do roku 1912. Ti, co tehdy ovládali marketing, čili, jak já sám rád říkám, psychologii v praxi instalovanou do akčního mozku konzumenta, se těšili určitému obdivu. Nicméně, Steve Jobs marketoval první výrobek Apple dozajista jinak, než to dělá Tim Cook dnes (aktuální generální ředitel Applu). Jenom si vezměte, že podle studií v roce 1999 lidé z celého světa pořídili 80 miliard fotografií a koupili 70 milionů fotoaparátů. Dnes lidé sdílí každý měsíc více než 80 miliard snímků z více jak miliardy přístrojů. Wow!

Marketérem se dnes stává každý. Nedivím se proto, že politici mu věnují až 70 % času, ti, co více, jsou pak možná i zvoleni.

Narovinu. Už to dávno nejsou informace, které konzumujeme. Jsou to informace, které doslova konzumují nás. Internet se stal největším tržištěm světa, kde každý marketuje i to, co ve své podstatě nemá žádnou vyšší výpovědní hodnotu (jak papáme, sedíme u moře a další hovna svých pejsků na travičce, atd.) Myslím, že už doslova ani nechápeme kontext informací, nebaví nás ho sledovat, jsme rozostření.

Při svém letu do Athén, kde mimochodem pro vás píšu tento článek, tak v tom letadle zazněla krásná hláška z mikrofonu:

“…při nedodržení opatření ochrany a zakrytí úst rouškou hrozí dotyčné osobě vyloučení z cestovní přepravy.” 

Udiven výrokem se asi jako jediný cestující ptám letušky, zda mě vyhodí i v okamžiku, kdy třeba usnu bez roušky po tom, co se předávkuju cukrem z těch jejich toxických limonád. Kouká chvíli zmateně a pak mi s chladným výrazem říká, že to není doslova, že mě při nejhorším na letišti zatkne policie, že mě jenom vyslechnou. Upřímně si oddechnu, prostě nebudu ve výšce 10 km nad zemí z letu potupně vyloučen. Hurá! Rozumíte, pád mi byl v podstatě fuk (jednou ten let životem skončit stejně musí), ale ta trapnost, ultimátní společenské faux pas, ponižující pohrdání v očích ostatních cestujících, kteří se kochají pohledem na blba, který tu pusu nezalepil na pár hodin hadříkem z čínské fabriky za Pekingem. 

Uklidněn zatčením policie na letišti, která bude jistě laskavá, jsem začal žvýkat žvýkačku, přičemž se letuška očividně uvolnila ve stylu “asi něco papá, nemusím ho šikanovat”. A tak mi dala pokoj, protože když papáte nebo pijete vodu, vir se obvykle nešíří. Alespoň tak mi to vysvětlila jedna cestující, která celou dobu vedle mě cucala lahvinku od vína sotva velikosti dlaně. Velikosti špuntu za nehorázných 15 Eur. Patok jeden z Makra. 

Ptám se jí, protože se zdá být stále při smyslech, přesto jaksi svolnější, zda by si během havárie letadla roušku před nasazením dýchacího přístroje sundala či nikoliv.

Abyste pochopili moji otázku, dané letušky ve svém běžném tanečku bezpečnostních opatření roušku na puse měly a nasadily přes ně to dýchací cosi. Byl jsem zmaten. “Máte pravdu, jste pozorný. Přeci nedává smysl se něčím dusit a nasadit přes to něco, co má kyslíkem zásobovat. Matematicky je výsledek nula.” Směje se od ucha k uchu, kopne do sebe zbytek a objednává další. Asi je při penězích nebo v dluzích a chce na to zapomenout. Tak či onak…

Co je tedy společenské zlo? Jaké davové tahy mohou používat vládnoucí elity k získání ještě větší moci? Proč vzdělaní lidé vezmou pušku a zastřelí nevinného na příkaz masochisty, který se mezitím válí na pláži na druhé straně planety? 

A jak může souviset servilita třeba právě z nošení roušek s tím, že jednoho dne budeme diskriminovat neočkované, ačkoliv jsme s tím na začátku této hry nesouhlasili? A je to vůbec možné? Je.

Toto vše a další se pokusím v článku zodpovědět. Přiznám se, že tématika vlády a ovládání mas mě zajímala odjakživa. Na vysoké škole, konkrétně na Karlově Univerzitě v Praze, oboru Mezinárodních vztahů a historii, jsem hltal každý aspekt rozboru vlád panovníků či rozkvětu a pádu civilizací. Abych k vám byl upřímný, školu jsem ve třeťáku nedodělal kvůli rozjetému byznysu. Jo, je to tak, Tom tehdy online zveřejnil svoji přepsanou bakalářku a stal se z ní trhák. Takže když mě budete chtít zdiskreditovat, použijte prostě toto.

Nicméně, alespoň to, co jsem se za ty roky naučil, jsem ihned aplikoval do praxe, v mém případě do marketingu, v kterém jsem cítil příležitost právě know-how použít prakticky, a to v moderní online podobě. Snad i díky tomu se mi podařilo v poměrně nízkém věku rozjet milionové podnikání. (Zbavovat se peněz pro mě bylo paradoxně více stresující, než je vydělat. Jsem od přírody šetřivý člověk a ještě k tomu nemám rád drahá auta a další drahá auta a zase drahá auta atd.)

A teď to temné, nežádoucí, zakázané. Marketing v kombinaci s tím, co víme o psychologii davového myšlení z historie, představuje přesně takovou hořlavinu v mikrovlnce. Doslova dynamit. Představte si to takhle:

MARKETING

= mikrovlnka (jak vypadá, jak se propaguje, jací lidé stojí za její genialitou, atd.) Prostě mikrovlnka je vyrobená tak, aby se k ní naše oči lepili. Líbila se nám. Ať už za užití neuromarketingu či jiných manipulativních technik.

HOŘLAVINA UVNITŘ

= skupinka vládnoucích elit či jednotlivec, který zná dobře mikrovlnku a libuje si v ní, protože v ní logicky roste, rozpíná se, zvelebuje se. A zároveň, když nabere dostatek moci, může explodovat. Získat tzv. totální moc na čumilech, kteří čekali ražničí steak k snídani, místo toho hlava od krve.

Beze srandy. Snad i proto jsem si dal s článkem tak záležet a rozhodl se vám odkrýt zákulisí marketingové manipulace v kombinaci s tahy diktátorů a všech těch “hodných zachránců, ochránců, vyvolených, kamarádských kluků od vedle”, kteří se chopili moci a zneužili naivity davu ve svůj prospěch. Kdyby jen to…

Slibte mi ale, že budete kritičtí, chvíli mě budete nenávidět a chvíli milovat, prostě otevření tomu, že se občas mýlím a občas mám pravdu. (A kdo ne?) Já si to dovolím přiznat hned v úvodu. (Pokud jste to chtěli napsat do komentáře, dejte tam třeba místo toho srdíčko. Alespoň se v té cele, kam mě ty hovada, o kterých píšu, zavřou po zpublikování, nebudu cítit tak sám.) 

A pokud uvidíte nějaké podobnosti s dnešní dobou, hlavně ANTI-ne-moci (tedy do puntíku všichni, co čtou článek), podobnost není náhodná. Prostě není. Doporučím vám jednu věc, zkuste na chvíli zapomenout na “tu nemoc” a myslete třeba na mixér již zmíněný v článku. Trochu to rozostří vaše podvědomí, kam se rok a něco ukládaly všechny ty tahy médií atd. Takže, nyní jste jedna rodina – MIXEROVAČI, kteří přemýšlí každý jenom trochu jinak…Ok? A je klid. Díky. Jdeme na to!

Co je TOU HODNOUTOU (*urva už!)

Rád vzpomínám na jednoho učitele ze základní školy. Rád, rozumíte. Mimo jeho rigidního pohledu a vytahaných pláťáků nosil ještě, snad ze zdvořilosti, upnutý pásek u kalhot a sentimentální čepičku.

Takhle si v pohodičce pročítáme učebnici občanské nauky a najednou tam toto:

 “…nejvyšší hodnotou lidstva je lidský život a snaha o jeho zachování.” Můj spolužák Jakub, který tou dobou jezdí na skatu, nosí vlasy po ramena a pořád s něčím nesouhlasí, pronáší:

“Nesouhlasím!” Učitel předstírá, že Jakuba neslyší. Ale nejde to, disponuje mutujícím hlasem s rozsahem Adele, když spustí refrén Samvan lajk jůůůů…

“Jakube, chceš k tomu něco říci?” Kdyby jen on. Strhává se doslova mela názorů. Je sice pravda, že názor každého je jako díra do zadku – každý má tu svou a všechny vesměs stojí za h…. Ale tohle je pecka, jen si to poslechněte:

Jeden spolužák říká, že nejvyšší hodnotou života je logicky zdraví, že život až potom, protože bez zdraví to nejde. Klára, ta s krkem jako žirafa, zase, že je to individuální, protože její táta má hlavní úkoj v penězích. Někdo zase vykřikne, že je to příroda, někdo zase svoboda, protože bez ní si nemůžeme volit ani vlastní život či smrt. Atd. Atd. Atd. Učitel to vzdává. K jeho velké úlevě zvoní, jde se do školní žrádelny, mozky jdou přežvykovat a žaludky se pást.

Já ne. Otázka zůstává. Doslova, vrací se po letech.

Co je tedy největší hodnotou?

A to je právě ta otázka, těžká otázka. Protože…

Od toho se může vše vyvíjet, a to znamenitě. A teď se dostávám k jádru pudla. Pokud tento článek čtete s tím, že vaší nejvyšší společenskou hodnotou je právě třeba SVOBODA, pravděpodobně nyní zažíváte krušné časy, protože je vesměs ve vašich očích celosvětově pošlapávána s nápisem ŽIVOT JE PŘEDNĚJŠÍ. 

Jenomže vy víte, že není, je vám to vlastně u prdele, protože víte, že jednoho dne taky zemřete, nevíte jak, prostě kaput. Během toho všeho vnímáte, jak všechny ty skvělý demokracie světa, ministerstva, právnický spolky, nejvyšší soudy, ultimátní výbory pro lidská práva, které každý rok na Facebook hodí fotku utlačovaných z věznic kdesi…. co? No co? Mlčí. Přihlíží vesměs ohýbání ústav, práv, zákonů atd., zatímco podnikatelé, zaměstnanci a další přicházejí o životní úspory, majetky, vše dosud vybudované. Nic najednou nejede podle plánu, nic. A pak vás dožere nejvíce sousedka, která denně vypálí na balkoně krabku cigeret, tím, že vám řekne na schodech, že byste měli chránit její zdraví a nosit roušku i na těch pitomých schodech. I když tam nikdo v tu chvíli nejde, že tam můžete nechat kašlem tu nemoc atd. Ona nemluví, ona hystericky řve, rozumíte, protože se bojí nemoci na plicích. Na PLICÍCH. (Za její smrt pak můžete vy, protože mindset nastaven stejně jako datová statistika úmrtí v televizi.)

Ale… Pokud je třeba vaší nejvyšší hodnotou ZÁCHRANA SVÉHO ŽIVOTA, pravděpodobně necháte všechny kolem sebe kouřit, protože jsou nezodpovědní (je to jejich věc), ale v okamžiku zmínění “té-nemoci-jejíž-jméno-nesmím-vyslovit” všem začnete dávat na ústa roušky, protože čísla úmrtí rostou (sakra, je to na obrazovce – rozumíte). A vy chcete chránit sebe a svou rodinu.

Prostě reagujete na vnitřní obrazy, které ve vás vyvolávají strach, stejně jako maminky v Americe šílí z představy prostřelení hlavy synka brokovnicí, zatímco do bazénu sypou chlór a nafukují plovoucí želvičku. 

Ale… Teď vážně (tady jsem vážně degradoval všechen ten text výše?). Možná dokonce máte v rodině někoho, kdo “tou nemocí” prošel a víte, jak náročné to může být. Lidi s “tou nemocí” taky umřeli – nebylo to jenom na obrazovce televize, viděli jste to na vlastní oči, tedy ne “tu nemoc”, ale vašeho blízkého umírat. Tak či onak, nemocnice potřebují pomoc (paradox, že), protože je více lidí, kteří jsou nemocní, a když jich bude opravdu hodně, systém zkolabuje. Známe to znovu z televizí, když něco kolabuje, vypadá to jako padající dvojčata v NY, je to otřesně destabilizující, plné prachu, křiku a kouře. (Vtipné, že si například takovou destabilizaci školského systému přejeme roky, protože prý plodí idioty, ale to u nemocnic říci nemůžeme, protože ty plodí…zdravé?)

Co teď ale s tím? A pak, i když máme my, obyčejní občané, různé hodnoty, jaké hodnoty mají asi vládnoucí elity? Třeba takoví… no… politici? Původně občané z masa a kostí.

Rozumí nám? Slyší nás? Slyší? Halóóó?

ÚSKALÍ moci a bez-moci

Představte si království, v kterém třeba takový panovník či panovnice sedí na trůnu. Klasika. Obraz ze středověku. Myslíte si upřímně, že jsou nejchytřejší? Ani zdaleka ne. Společnost ovšem předpokládá, že jsou najakceschopnější. No…prostě, nedisponují nepřeberným množstvím znalostí, nejsou to mudrcové, Oshové, Budhové, ale vládci. Pochopme to. Čekáme od nich možná co nejrychlejší a nejkompetentnější rozhodnutí. Vědomé rozhodnutí, chcete-li. Poslechnou si toho a toho, poradí se, analyzují, a pak řeknou: A B C D.

Je nám vlastně jedno, jak toho dosáhnou (a vlastně by nemělo, sakra), spoléháme, že se prostě obklopí chytrými lidmi, kteří se věčně hádají a nesouhlasí jeden s druhým. A oni z toho vykřesají to moudré, tzv. řešení.

Když tito vládci a vládkyně rozhodují dobře pro lid, potlačují tím ve většině případů nesvár (dříve či později), kultivují prospěšně společnost a vedou ji tak k samostatnosti a zodpovědnosti. Lidé rozumí krokům, a i když třeba ne ve všem souhlasí, táhnou za jeden provaz.

Když se ale takový panovník či panovnice rozhodují především pro bono své, svých přátel či úzké skupiny lidí, podněcují závislost lidi na své osobě či vládnoucí třídě, institucích atd., nebo se prostě rozhodují zle, může království chřadnout a upadat. Svoboda může být (a je) potlačována, právo se začíná rozmělňovat, lidé se bojí dovolat se spravedlnosti (je to zdlouhavé a bezpředmětné atd.). Může být dokonce i pošlapán hlas kritika, který se v takovém toxickém prostředí stává hnanou zvěří. Au.

Velmi jednoduše až pohádkově jsem to popsal, že?

A nyní, jakou roli v diktatuře zla či vládě kultivace svobody hrají ti ostatní? Obyčejní smrtelníci? Ti, co lepí hlavu k okénku mikrovlnky a ptají se, co bude dál?

Nesmírnou, bohužel… Naštěstí. Mnohem větší, než si sami chtějí připustit. Proč? Protože masa je a bude vždy chytřejší než jednotlivec. Ne zákonitě ve své úrovni vědomí, ale především ve svém počtu. To je prostě to první, co hraje roli. Ať chceme či nechceme. Své by o tom mohl vyprávět Stalin, který v podstatě uhrál druhou světovou válku na mase občanů, kteří před branami chytali kulky do rukou a házeli po nepříteli kamením.

Krásně to mimochodem popsal i Karel Čapek v knize Bílá nemoc, v které hlavní hrdina, pan Galén, je s lékem pošlapán davem, který touží po ničem jiném než po vyléčení.

Příběhů o síle davu je více. Jeden takový pochopil i Eichman, tvůrce řešení konečně židovské otázky. 

Představte si, že máte něco takového na starost: jak se zbavit nějaké velké množiny lidí, jak? Musel mít stažený zadek z toho, že to Židé zavčas prokouknou a postaví se na vzdor (síla marketingu je právě v tom, že zákazník nepozná, že to, co dělá, je to, co my chceme, aby dělal, ale naopak).

Vy byste upřímně neměli srdce až v podhryzku? Bylo jich 12 milionů, MILIONŮ. To je více než deset nezbedů na dvorku. Ale Adolf Eichmann potřeboval jejich spolupráci. Aby na sebe nechali nalepit tu hvězdu, aby se přišli nechat identifikovat jako Židé, aby pak nastoupili do vlaku, makali kdesi za ostnatými dráty, šli na jatka v plynu. Eichman zapojil svoji tvořivost, a ve své podstatě i znalosti o fungování mozku (marketingu).

Jeho temnou genialitu jsem pochopil při mé návštěvě Osvětimi v Polsku. Procházím si tou pouští jatek a najednou cedulka s podivným obrázkem orchestru. Čtu. Celou tu slávu houslistů s dirigentem postavili před brány Osvětimi jenom proto, aby hráli Židům do kroku. Aby je nedej bože nenapadlo zastavit. Otočit se. Zařvat. Pokusit se utéci. Nebo… zabít tu hrstku mužů na stráži. Tohle nevymyslí voják, ale markeťák a stratég jako prase. 

Hudebníci bohužel s největší pravděpodobností nevěděli, čeho se dopouští. A pokud ano, bylo by něco jinak, pokud by odmítli? Eichman by našel jiný orchestr. Oni by měli sice svědomí čisté, ale… Bylo pozdě. Vše se dostalo do bodu, kdy Eichman držel otěže, měl velkou moc, velikou. (Více v článku)

A hudebníci byli jenom úzce specializovaní experti, kteří dostali za svou práci pro vlast zaplaceno. Řekli byste si: “odvedli to znamenitě, ten Bach byl čistý jako jarní vánek z hor.” Kde začíná vina a zodpovědnost? K čemu?

Je až zvláštní, jak se mnozí influenceři dneška a vlivní lidé staví tak snadno ve svém úzkém zorném poli expertízy do stejné role. Možná nevědomky. Prezentují své názory veřejně, čímž vlastně lejí vodu na mlýn lidí u moci,  kteří  v rámci této pravdy konají. Ne, influenceři nemají žádnou rozhodující legitimní moc krom své slávy a možnosti něco říci s dosahem, což je vlastně pomíjivé (stačí, aby jim byl bloknutý Facebook atd.).

Horší fakt je ten, že ve své podstatě nenesou tyto hybné nitky demokracie žádnou zodpovědnost, jsou jenom pečovateli své pověsti a sentimentu slávy, která pomíjí. 

Proto prosím vnímejte i tento můj článek kriticky. Vracím se tímto úvodem ke své prvotní otázce: 

JAK přichází na scénu společenské zlo oděné do roušky nevinnosti? Jak nás zotročují? V tomto článku definuji 4 základní kroky, je to v podstatě marketing vlády, cesta zákazníka v diktátu, který se opakuje v té či oné době. Chcete si zotročit myšlení druhých, dostat se jim doslova do postele, přimět je nakoupit za užití cesty zákazníka?

Pokud vám bude při čtení budoucích řádků trochu zle od žaludku, gratuluji, stále používáte mozek. Přitom našimi experty budou osobnosti, které začali úplně od píky, mnohdy ze stáje či malé firmy, z rodin, které na mizině dřeli špínu. Velký potlesk pro ně:

Tak jdeme na to!

  1. Nastavte to ZDARMA tak, aby to chtěli a odhalte své stoupence (v cestě zákazníka fáze: CIZINEC)

Otázka pro budoucího masochistu / masochistku:

Jak získat dav na svoji stranu? Uzmout si jejich pozornost (získat jejich čas a energii, pozornost)

Marketingová strategie:

Klíč je v pochopení nespokojenosti, která již existuje. V problému, který již je nebo se zaktualizoval (v oblasti financí, zdraví, nespravedlnosti, ohrožení atd.) Není třeba nic vymýšlet, jenom dobře sledovat. Stačí na tyto faktory poukázat ve správném světle, vyvolat pocit strachu a navázat na to jisté akce (uvést je pomalinku do pohybu). A lidé v ohrožení (pokud mají přijít o něco, cokoliv: peníze, zdraví, děti, svobodu atd.) hledají vládce, který vládne pevnou rukou a ochrání je. Vy víte, že svoboda není to, co primárně upřednostní, budou rádi, když jim někdo řekne, co mají dělat (rádi si odpočinou, nemusí nést břímě zodpovědnosti) Proto…

Vytvořte filozofii či dogma z něčeho, co má zdánlivě vyřešit již existující problém (aktualizovanou formu nemoci, finanční výpadky, nerovnost mezi lidmi atd.). Zároveň svou filozofii nastavte jako virus, aby se to dostala do kolektivního vědomí snadno, zdarma a rychle. 

Ideální emoce: strach z něčeho v kombinaci s nadšením pro něco (ochrana něčeho, v co věří, že mají a mohou o to přijít). Zároveň svoji filozofii navažte na aspekty touhy vlastnit, být bohatý, více zodpovědný, zdravý, úspěšný, lepší než ti druzí a pak sledujte, co se děje (odstartujete segmentaci obyvatel). Chaos informací vám svědčí, řiďte ho a jemně označujte cokoliv proti vaší filozofii za konspirační (dnes moderní termín, kdysi se používalo demagogické) 

Lidem umožnit být sami sebou – společná křivda lidi sbližuje, cítí pak solidaritu. Mají vůdce, který je vede, mluví jejich hlasem.

Marketingové pomůcky na vaší straně:

  • Zapojte do programu morální a ekonomickou motivaci davu. Někdo chce z vaší nové filozofie profitovat finančně (například postaví výrobnu, začne dodávat výrobky, po kterých je najednou poptávka atd.), někdo chce jít zase morálně příkladem (je to správné, je třeba ochránit, pomáhat, je to pro náš lid, pro dobro podnikatelů atd.). Úspěšný příklad překroucených hodnot: Židé sami ve svých fabrikách nechávali za profit vyrábět židovské hvězdy. 
  • Marketing “škatulek”: pokud se někdo staví na odpor vaší filozofii už v této fázi (au), použijte škatulkování (označujte je jako manipulátory, nepřátele lidu, nemocné lidi – ale zatím netlačte na pilu, buďte hodní, aby se to nerozjelo dřív, než budete připraveni) Získáte tak dostatek času, o zbytek se postarají moderní Influenceři a Youtubeři, kteří zdarma vaše teze podpoří a budou o nich diskutovat s fanoušky. (Než se vybarvíte, bude pozdě)
  • Používejte hrozivé příklady, podporující vaše teze. Aneb strach. – dát zde bazén, ne brokovnici. Ukazujte padající budovy, systém, vykreslujte to v nehorším možném světle, přeplněné nemocnice, nedostatek surovin, smrt a nátlak. Nicméně vše pokud možno za včas hoďte na někoho jiného, označte ho, škatulkujte (“nezodpovědní obyvatelé”, “protistrana”, “ezoterici”, “kapitalisti” atd.)
  • Usilujte o drobné ústupky / souhlasy lidí. Opřete se o postupné přeprogrování podvědomí. Případová studie: chtějte malé ano, to vede podvědomě k větším souhlasům. PŘÍKLAD: Je známá studie, kdy se Jehovisti na letišti J.F.Kennedy v NY rozhodli dávat nově přistávajícím cestujícím kytičky. Ti je sice vyhazovali hned venku do koše (kde je také Jehovisti znovu sbírali a dávali novým cestujícím), ale jejich skvělý pocit z daru a určitý vnitřní závazek nepominul.

ODBORNÍCI V TÉTO OBLASTI:

Adolf Hitler

Adolf Hitler na vrcholu své kariéry.

20. léta v Německu příliš Adolfovi nepřála – otevírání nových klubů, svoboda, zábava. Přicházeli šťastné časy. K jeho velkému překvapení v roce 1929 uděřila velká hospodářská krize. Do té doby nikdo nepředpokládal, že nacisté získají nějaké hlasy ve volbách. V roce 1933 se stal Hitler kancléřem, což ovšem nebylo stále dostačující, nad ním stále figuroval prezident. Krátce na to požár říšského sněmu, centra vlády. Hitler v médiích obvinil komunisty (ačkoliv podle faktů objevených posléze šlo o dílo nacistických agentů). Hitler požádal ministerstvo o vydání nouzového výnosu, který sám sepsal a připravil. Německo se mělo v podstatě stát policejním státem pod vládou nacistů, kteří ho ochrání před dalšími útoky komunistů. Prezidentu Hindenburgovi to dávalo smysl, nedokázal vzdorovat, nechtěl prohloubit krizi a nést to na krku. Jeho nouzový výnos dal Hitlerovi bez nutnosti nést zodpovědnsot: věznit politické oponenty, rozpouštět politické strany a umlčovat tisk. Báječně si vykročil do toho světa, nemyslíte? Gratulace!

BONUSOVÝ MATERIÁL:

Hugo Boss – dostal za úkol nové vyznavače filozofie Adolfa obléci. Dal si na tom opravdu záležet, tehdy šlo o jednu z největších zakázek doby.

2) Vytvořte tým ze stoupenců a pojmenujte nepřátele (v cestě zákazníka fáze: SPOTŘEBITEL)

Gratuluji vám! Nyní se vám podařilo vytvořit chaos informací, vložit lidem do hlavy určitou tezi, rozšiřovat ji. Pokud již ve společnosti byla, podařilo se vám prostě na ni svést a svým charisma či vlivem jste se dostali na výsluní. Nyní je potřeba jít do další marketingové fáze – vytvořit především závislost lidí na vás, přimět je něco obětovat (buď čas nebo své peníze atd.) a zároveň své zastánce je nutné mezi sebou propojit, čili vytvořit mezi nimi silnější vazby, a to jasným označením nepřítele.

Otázka pro budoucího vládce (masochistu / masochistku?):

Jak upevnit vazby mezi zastánci mé filozofie a přimět je něco investovat, aby jejich závazek vzrostl? Jak zároveň absolutně odstranit společenské brzdy? (Legislativu, ústavu, práva kritických médií a osobností atd.)

Marketingová strategie:

Klíč je nyní v pochopení faktu, že se vyznavači vaší filozofie nachází všude možně bez vyšší organizace. Nyní je nutné je uvést do akce a přimět je věřit, že vaše kroky jsou v jejich zájmu. Jak? Zvyšte jejich závislost na vás, přimějte je něco nakupovat – konzumovat – trávit nad tím čas (uniformu, symbol, věc, vaši příručku, klobásu, prášek do praní nebo do pusy C vitamín atd. atd.) Je nutné, aby se tím začali chlubit, podvědomě se stávali součástí širší komunity “svých bratrů či sester”, těch zodpovědných či prostě těch, kteří to mají podobně. Tohle vám ale nestačí, je nutné, aby se pokud možno vzdali co nejvíce pochybností, musí je začít kritika vás nebo vaší filozofie doslova obtěžovat, nesmí nyní přejít ke konkurenci (čili kritikům či jiným myšlenkovým směrům). Pamatujte, jejich nepřátelé jsou vaši nepřátelé. A naopak.

Marketingové pomůcky na vaší straně:

  • Komplex sázky na koně: máte částečně vyhráno, vsadili na vás či vaši filozofii. Případová studie sázkařských dostihů. Vědci nejprve sledovali chování sázkařů před tím, než si vsadili na určitého koně. Pociťovali nejistotu. Jakmile si ovšem na nějakého koně vsadili, aniž by měli jakoukoliv jistotu v jeho vítězství, stali se absolutně přesvědčenými, že daný kůň zvítězí. Jakmile do něčeho lidé dají rozhodnutí a energii (vsadí) , věří, že jejich kůň vyhraje. Neboli že to, co mají, je ta nejlepší volba bez ohledu na cokoliv. Více o tom píšu zde, ve své knize: OD VIZE K ZISKU.
  • Ukažte svou lidskou stránku, obyčejnost. Nasaďte si obyčejný rolák, džíny. Mluvte jako sedlák, srozumitelně, jednoduše. Přibližte se průměru svého obyvatelstva. Jste jako oni (ale vy víte, že nejste)
  • Ostřejší škatulkování – popište do detailu nepřítele: lidu, svobod, národa, zdraví, peněz atd. Čím míň to dává smysl, tím více použijte podprahové manipulace, jděte po emocích. 
  • Affiliate – ze všeho profitujte, prostě ze všeho. Ať už oblečení, zdravotnické výbavy, stavebnictví, dálnic atd.
  • Dávejte obyčejným lidem různé role (udavači, hlášiči atd. – roste jejich loajalita k vám a zodpovědnost vůči vaší filozofii)
  • V podstatě jako firma potřebuje 3 složky k úspěchu: prodej, marketing a zákaznickou péči, tak vám postačí: a) policie (prodej, čili v tomto případě vymahatelnost vaší filozofie v praxi, opírající se o strach) b) média (marketing, čili to, co má upevňovat vaši filozofii či zároveň sem tam vnášet chaos a pak ne-chaos s vaší podobiznou) c) úřady a další instituce řádu (zákaznická péče – postarají se o organizační složku a vše podchytí, i když jim to je proti srsti, musí z něčeho platit nájem)
  • Cenzura kritického hlasu pod rouškou ochrany veřejné bezpečnosti atd.

ODBORNÍCI V TÉTO OBLASTI:

Muammar Kaddáfí

Vystupoval proti monarchii, když ji svrhl, stal se hrdinou, na veřejnosti zvýraznoval svůj beduínský původ a na cestách spal ve stanu (pro média). Ve své vlastní vlastni v paláci. Do vysokých pozic jmenoval generály, kteří mu pomohli v puči proti tehdejšímu králi, 40 let si tak udržel svoji vyjímečnou pozici.

Kim Ir-Sen

Zaměřoval se na japonskou armádu a Japonsko. Označoval je za strůjce všeho zla ve své zemi. Oblečení používal stejno kroje, nevyrazné a působící nevýrazně.

Stalin

Obvinil Kulaky, kteří budují bohatství, později kněze, kteří podle jeho názorů hromadí v kostelech kotle zlata. Musel přesvědčit v 1923 Lenina, že je jeho žák a následovník. Lenin přesto cítil, že tomu tak úplně není, měl jisté výhrady. Po smrti Lenina vypustil Stalin do oběhu fotografii s Leninem. Jedná se o jeden z prvních světových retuší:  větší a přiblížil, dali je blíž, Stailovi vyjasnili plet, prodloužili levou ruku.

Vydal vlastní knihu historie + zahájil tvrdou cenzuru: nezěměstnanosti, růstu cen, hladu, zemětřesení, věznice, reklamy na věci z ciziny, dostupnost léků, opravy divadla, pálení knih s alternativou k režimu (Sherlock Holmes – individualista, kritické myšlení, + Robinson Crusoe – byl podnikavý, přežil… Hm hm)

Idi Amin

Idi Amin na vrcholu své kariéry diktátora.

Zaměřil zklamání Uganďanů na bývalé britské kolonisty, jezdil po Ugandě v otevřeném džípu a ukzaoval, jak umí hrát na natahovací harmoniku.

Benito Mussolini

Benito Mussolini na vrcholu své kariéry diktátora.

Říkal o sobě, že je jeden z lidu, že je syn vesnického kováře, že proto svému lidu rozumí.

Saddám Husajn

Saddám na vrcholu své kariéry diktátora.

Využíval nejbližší příbuzné nebo příslušníky svého kmene, 10 let budoval svou tajnou službu přisluhovačů, která se mu v následujících krocích vyplatila. Opravdu.

Adolf Hitler

Hitler na vrcholu své kariéry diktátora.

Zklamání po výsledcích války, s taškou bankovek lidi chodili pro chleba. – Zaměřil hněv na Židy. “Teorie spiknutí” na jednom židovském komplotu se podílejí finančníci z Wallstreet a moskevští komunisté – zní to absurdně, ale dokázal o tom Němce přesvědčit. Hitler tím získal popularitu, Německo je třeba zbavit Židů. Nacisté začínali v hospodách, řev se linul krásně do ulice.

3. Vytvořte tým ze stoupenců a pojmenujte nepřátele (v cestě zákazníka fáze: SPOTŘEBITEL)

Jste naprosto neuvěřitelní! Podařilo se vám pro mnoho nemožné. Jste opravdu šikulky, sice trochu sadističtí se sklony k masochismu, ale to nevadí (v lidu to už vře, sami se mezi sebou napadají).  Zapsali jste se do historie a více než to, můžete si hrát. Tak jdeme na to, své zastánce již máte, fáze VĚRNOSTNÍKA by vám měla jít opravdu jako po másle.

Otázka pro budoucího vládce (masochistu / masochistku?):

Jak bez velké námahy přimět své stoupence nakupovat opakovaně mou filozofii? Jak zároveň odstranit (tady už tedy natvrdo) své oponenty tak, abych za to nebyl trestán? A aby to hlavně mým miláčkům v davu nevadilo? 

Marketingová strategie:

Klíč je ve vytvoření důmyslného systému, do kterého musí vaši zastánci investovat “svobodně” a mít z toho samozřejmě i určité užitky, které je vrátí do hry. Tady zapojíme trochu automatizace a delegace, a pokud jste vše dělali poctivě, máte nyní pod palcem moc represivní (policii), moc administrativní (úřady) a moc marketingovou (média/ influenceři atd.). Je potřeba si ovšem dávat silně pozor, může se stále objevit nějaký ten nechtěný šikulka, co jde po vašem krku. Někdo, kdo ještě přemýšlí a mluví ve společnosti, kde všichni “drží hubu a krok”, nahlas. 

Marketingové pomůcky na vaší straně:

  • Odborníci ze zahraničí – spojte se s osobnostmi ze světa a uklidněte dav, prezentujte jejich názory, slučujte se s nimi. Vy víte, že lidé jsou k “expertům” nekritičtí. SÍLA EXPERTA: v Americe byl odborník na sociální prostředí Mitch Snyder. Udělal téma z bezdomovectví. Tvrdil, že v Americe je 3 mil. bezdomovců a že každou vteřinu umírá 45 bezdomovců. Což není reálné, umíralo by tak zhruba 1,4 miliardy mrtvých bezdomovců ročně. Amerika má cca 225 milionů obyvatel. Navíc se později přiznal, že číslo 3 mil. si vymyslel, neboť na něj tlačili novináři. Přesto ovlivnil vnímání Američanů k bezdomovectví…
  • Nedůvěra v lidu: Vzájemná nedůvěra lidí je extrémně silný názor – dobrovolně se pak podřizujete vládě, bojí se protestovat. Udavačství, děti udávali své rodiče.
  • NIC NEPŘINUTÍ LIDI TAK JEDNAT, jako líčení krize. Využívejte této síly, staňte se ochráncem proti krizi, mějte vždy řešení. Druhý faktor je, že se chráníme proti hrozbám, které jsou aktuální, ne proti hrozbách, které vznikají dlouhodobou nedbalostí a mohou nás zabít za 10 let. (Píšu o tom více ve své knize: OD VIZE K ZISKU)Znepokojení má větší vliv na naše hodnocení než míra skutečného nebezpečí.

ODBORNÍCI V TÉTO OBLASTI:

Idi Amin

Idi Amin na vrcholu své kariéry diktátora.

Za 8 let přes 300 000 Uganďanů ztraceno či zabito na jeho přímý rozkaz. Uganda se stala místem jatek. Ačkoliv ho média tehdy nazývala “něžný obr”. Vybral si Asiaty, převážně Indy, kteří přišli na stavbu železnic a pomoc místní ekonomice. Řekl, že Asiaté jsou zaměřeni proti Uganďanům. Podobně jako Hitler se zbavil legislativy – udělil si právo vydávat dekrety. A tak…museli Asiaté do 3 měsíců odejít ze země; žádali ochranu soudů, marně, většina z nich se tam narodila, neměli kam jít, nechávali auta s klíčky na zapalování na ulici… Když je vyhnali, lidé na ulici to oslavovali, tancovali, bavili se. Idi firmy rozdal Ugandanům, po vyhnání Asiatů ovšem obrovská krize – lidi, co dostali firmy do správy, neměli zkušenosti. Důsledkem obrovská inflace, ekonomiky se hroutily. Start represe na místních – nevinné lidi, začal je vyslýchat a mučit. Sem tam pustil z mučírny pár lidí, nechal je utéci, aby šířili strach. Proti němu vystoupil arcibiskup Janani Luwum, který hlásil NE násilí – obvinění, že chce svrhnout vládu – prý že shromažďuje zbraně. O pár týdnů později Janani nalezen mrtví v autě při autonehodě. Později se ukázalo, že šlo o vraždu, brutální. Idi ztrácel půdu pod nohama, proto poslední krok brutality s cílem upevnit svou moc; válka. 1977 napadli Tanzanii, neměl v podstatě legitimní důvod. Nicméně Tanzamie lepší vybavení, centralizaci armády. Mnoho mrtvých Uganďanů, znovu a znovu.

Stalin

Stalin na vrcholu své kariéry diktátora.

Známá je jeho spolupráce s Walterem Duranty, novinářem NYTimes, který působil v Moskvě a udělal dojem na Stalina svou morálkou. Pomohl mu odvrátit pozornost od hladomoru, neboť o sovětském vůdci psal chvalozpěvné články. Duranty byl pozván i na Ukrajinu, kam jiní ostatní novináři nesměli, viděl realitu, popal ovšem realitu? Kdepak, psal další a další články o tom, že zprávy o hladomoru jsou falešné. Za články dostal Politzerovu cenu, ehm, od odborníků na literaturu a jeho přínos lidstvu…

Nejsme ovšem u konce, je tu další Stalinův geniální tah. A to útok na náboženství (lidé odváděli značné peníze) chtěl náboženství úplně zničit, církev měla zlato, drahokamy, bohatství, které Stalin potřeboval. Nahradil ho dogmatem Marxismus-Leninismus; vytvořili vlastní svátky (například 1. máj, 7. listopadu atd.) Nový mučedníci; místo Ježíše Pavlik Morozov – byl nadšený komunista na Uralu, hladomor se mu stal zkouškou charakteru a morálky, jeho otec hromadil obilí, a tak malý chlapec učinil vlastenecké rozhodnutí – otce udal policii… Ehm…Čímž neudělal radost rodině, která ho za to podle mytologie co? No co? Zabila. Tisk šířil informace rychlostí světla. Stalin sám přitom pobízí umělce, aby o Pavlikovi psali písně, opery, divadelní hry. Ukázalo se ve finále, že je nejspíš mýtus, neexistují žádné podložené důkazy o životě Pavlika Morozova (koho to ovšem zajímalo, splnilo to účel). Velká čistka – “když zabijete 10 lidí a 5 z nich jsou zrádci, je to v pořádku.” Pravda je záležitostí moci.

4) Dejte stoupencům moc a zodpovědnost. Budou šířit vše ZDARMA  (v cestě zákazníka fáze: NÁSLEDOVATEL)

Kouzla se dějí! Možná jste božského původu, neuvěřitelné, kam jste to až dotáhli! Používáte opravdu mocný marketing a čas hraje ve váš prospěch. Tentokrát si zasloužíte doslova ochestrální potlesk! Zničili jste konkurenci, lidi jsou podrobeni vaší pravdě, nikdo, skoro nikdo ani necekne. Co nyní? Pojďte udělat ze země svou utopii, ukažte ostatním, že to jde. Jste hvězdy, všude. Znají vás i v zahraničí. Chcete mít svou sochu na náměstí? Jen do toho. Chcete rozprodat nerostné bohatství? Je tak dál! Vzít si něčí firmu pod svá křídla na základě nedodržování hygienckých opatření nebo špíny ve sklepě? Je to tu pro vás – na co ještě čekáte? 

Otázka pro budoucího vládce (masochistu / masochistku?):

Jak na dřeň eliminovat jakékoliv společenské výchylky (názorové, procesní, podnikatelské atd.) Jak vytvořit izolaci a snížit možnosti cestování?

Marketingová strategie:

Můžete v podstatě vše, i když to vypadá, že se řídíte nějakou ústavou, vždy si to umíte obhájit (“dělám to v zájmu svého lidi”, “dělám to pro naši bezpečnost”, “dělám to, abyste vy nemuseli riskovat”). Nyní je načase z vás udělat poloboha. Posílit prvky mytologie. 

Marketingová pomůcka: 

  • EFEKT VYSTAVENÍ: využívejte ho, buďte všude. Je cennější dostat se na baťoh teenagera než než na billboard nad městem. Proč? VYvolává větší zájem komunity kolem teenagera. Vždycky zasáhnout co nejvíce komunity. I tam, kde nechcete. upřodnostňujeme ty tvary, obličeje, obrázky, které jsme už někde kdysi viděli a vídáme je nejčastěji. Aneb… Jak chcete dokázat, že něco, co nikdo nezná, je lepší, než něco, co zná miliony lidí? Budete obhajovat nemožné.
  • MLUVTE JEJICH JAZYKEM: trochu blbu vzdorně: Méně je více – čím méně musíme nad něčím přemýšlet, tím více k tomu chovám podvědomě sympatií. Test na Tony Blair. Sympatie studentů k němu paradoxně poklesli v okamžiku, kdy jmenovali více a více jeho dobrých vlastností. Přenášíme diskomfort z myšlení na předmět svých úvah. 
  • ABSOLUTNÍ CENZURA: nejmocnější jsme na tom trhu, kde spotřebitelé nemají mnoho informací. Dokazuje to touha vlastnit něco, co chci, bez ohledu na značku. Například moderním hitem jsou širokoúhlé televizory. V ten okamžik lidé přestali hledat televizory určité značky na internetu, začali zadávat rozměr televize. A pak vybírali podle ceny. Když se typ produktu, který trh chce, stane silnější, než značka, která vyrábí.

ODBORNÍCI V TÉTO OBLASTI (i když s přešlapem!):

Saddám Husajn

Husajn na vrcholu své kariéry diktátora.

Budoval speciální síť informátorů, nosili stejné knírky. Básisté, tak si říkali – lidé kvůli nim mluvili vprostřed zahrady, měli puštěné nahlas rádio a šeptali.

Hitler

Hitler na vrcholu své kariéry diktátora.

Nechával strhávat pomnínky 1. světové války, nechtěl, aby někdo nalezl důkazy o porážce Německa ve válce.

Mao Ce-tung

Mao Ce-tung na vrcholu své kariéry diktátora.

SKOK VPŘED“. Neustále hlásal opačná data o porodnosti a prosperitě, data ukazují až 45 mil. lidí mrtvých.

Muhama Kadafí

Kadafí na vrcholu své kariéry diktátora.

Vláda v Libyi neuvěřitelných 42 let, zrušil svobodu projevu a právo na shromažďování, zavřel noční kluby, zakázal najímání právníků (to jako vážně), zakázal odbory, stávky.

Kim-Ir- Sen

Kim Ir-sen na vrcholu své kariéry diktátora.

V Severní Korei se v podstatě jeho rodina drží u moci 3 generace. Vytvořil státní ideologii: juche – “všechno si budeme dělat sami”. Převrátili izolocionismus v symbol hrdosti. Vytvořil princip nástupnictví, jeho potomci dědí vládu nad zemí. Jeho syn, Kim-čong-in, se ujal propagandy a tvorby filmů, v podstatě pozice marketingového manažera. Jeho typ vlády stojí na příbězích – stal se králem kinematografie. Jeho syn, Kim Jong Un, dokončil jaderný výzkum.

Tak co, která fáze je vám nyní nejsymaptičtější a která nejméně? Jak moc si myslíte, že je to od nás daleko? Že jsme stále v bezpečí?

Děkuji Vám za vaše komentáře, napište mi svůj názor.

Děkuji také za sdílení. Článek jsem pro Vás dával dokupy bezmála 3 měsíce, proto je pro mě sdílení projevem, že mám pokračovat.

Pokud vás zajímá více o cestě zákazníka v marketingu, koukněte sem na moji knihu, Od vize k zisku. V podstatě je v ní celý hloubkový rozbor toho, co jsem zde nastínil na cestě teroru.

Pokud vás zajímá iniciativa, které jsem součástí a která chrání ústavní svobody a práva v dnešní “klidné” době, navštivte web www.prolibertate.cz a nebo si rovnou stáhněte Občanské desatero svobod zde, je zdarma:

Jinak opravdu děkuji za každý váš komentář a sdílení.

S úctou k vašemu vnitřnímu bohastství,

Tomáš Lukavec

Tomáš Lukavec
Tomáš Lukavec, spisovatel na cestách a nezávislý brandingový konzultant. Vytvořil během 3 let vzdělávací agenturu s milionovými obraty, které se krátce ve svých 30 letech vzdal a vydal se putovat s batohem na zádech do světa. Vše, co se naučil, vepsal do své knižní prvotiny Jsi značka?!, která se krátce po vydání stala bestsellerem. Kniha čerpá ze zkušeností ve spolupráci s více jak 84 000 klienty, a to online i offline. Nadnárodním korporacemi, osobnostmi a hlavně a především obyčejnými lidmi, kteří hledají cestu, jak vydělávat více tím, co milují. Autenticky. Tomáš dnes a denně inspiruje svým obsahem více jak 180 000 fanoušků na sociálních sítích, volně píše, přednáší na univerzitách nebo spí (ha ha).
Komentáře
  1. klara napsal:

    Dobry den, nebo radsi Ahoj Lukasi. Ocenuju rozsahly clanek. Dobra prace ./jen par gram.chybicek/ Vidim to podobne jako ty, akorat jsem mamka v domacnosti /byvala cestovatelka, studovala marketing/ Vime /snad uz vetsina/ ze strategie ovladnuti se *jim* povedla, ale jak to, ze v tolika zemich, kdo to vymyslel a ridi? co s tim? proc se pravnici a opravdovi odbornici nespoji v odbojnou jednotu a nejdou k Evropskemu soudu? jen se modlit, aby uz tem marketingovym lzim lidi neverili a stoplo se to…

  2. Věra napsal:

    Bohužel, je to tak.Komunisty jsem zažila jako dítě a puberťák.Ale tohleto smrdí..zahnívající demokracie.. Díky za dobře napsaný článek.

  3. Milada napsal:

    Víte, čím sem starší, tím větší mám obavy z každého dalšího dne. V roce 2016 jsem přišla o bratra, kterého jsem velice milovala a obdivovala ho. Teď tady není, nemůže mi poradit, nevidí to zlo, které jakoby ze dne na den vstoupilo do našich životů.
    Možná si myslíte, že to s tím nesouvisí, proč se o tom zmiňuji. Ale právě touha po moci , kterou jsme dovolili dát nynějším vládcům, bude možná našim koncem. Jestli se skutečně vše opakuje, potom se nikdo z nás nepoučil. Rozmlouvám s lidmi, právě jak jste hovořil v jednom vstupu, inteligentními, studovanými a stále mi srdce nedovolí přijmout jejich názory na dnešní nařízení. Obzvláště v přístupu k tomu nejcennějšímu co máme a to k vlastnímu životu. Máme strach z restrikcí, tak se podvolíme? V žádném případě. Pokud nám nezáleží na sobě, tak proč jsme tady? ? ?

  4. Ludmila napsal:

    zajímavé

  5. Sodomková napsal:

    Výstižné, toto si myslím už delší dobu, nynější hysterie kolem rouškobraní mne v tom utvrdila. Super postřeh.

  6. Sylva Kopecká napsal:

    Jste někdo, kdo vyjadřuje doslova moje dlouholeté pocity a myšlenky (a to ještě nebyl ten jehož jméno nesmíme vyslovit). Moc mě mrzí, že se neumím vyjadřovat ani slovem ani písmem jako Vy, abych mohla bojovat za svobodu celé své rodiny a svých blízkých.

    Myslím, tedy jsem…svobodná. Děkuji Vám, že otevíráte oči spícím.

  7. Pavla napsal:

    Tome je mi 70 a uz jsem toho zazila dost a myslela si ze nemuze byt hur..ale zrudnost teto doby….zachranuje mne „selsky rozum“ .uz jsem ztratila nekolik pratel protoze odmitam to zotrocovani a nechci se nechat ockovat nejakym jedem tak jsem divna.udelala jsem v zivote nejake kompromisy a s tim je konec.dcera se mi smeja a rika mami,stejne Te dostanou…a ja se smeji a rikam tentokrat ne…za totace jsem pracovala ve vyssich funjcich a vstupu do KSC jsem se vyhla a ted me museli drzet z kazde strany jeden a treti mi tu injekci vrazit nasilim..tentokrat zadny kompromis…Tome bylo to pro mne narocne cust tak dlouhy clanek ale vydrzela jsem a stalo to za to.Mersi ze jsi Pavla

  8. Jindřich Kubánek napsal:

    Sdílím. Na váš věk velmi vyzrálé názory. Děkuji.

  9. Alexandra Bezděková napsal:

    Děkuji, dnes jsem potřebovala být v takovémto prostoru svobody více, než jindy.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..